Kauzy

Postrach geodetů - Miloslava Pošvářová

07. 04. 2015
Sdílet na Facebooku Tweet

Roku 2004 na Mezinárodních geodetických dnech v Brně vystoupila Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D., (*1963), na téma Supervizorská činnost při kontrole jakosti dodávek stavebních prací v ČR. „Ta Pošvářová je pěkně drsná, je to postrach geodetů“, řekl redakci Zeměměřiče jednatel velké geodetické firmy, když následně vyšel příspěvek Miloslavy Pošvářové také v časopisu Zeměměřič.

Miloslava_Pošvářová_s_helmou.jpg

Se souhlasem vydavatele přetiskujeme článek z časopisu Zeměměřič (1+2/2015). Pokud vás zaujal, můžete jim poslat příspěvek smskou.

Obrovští draci na potetovaných pažích mohou nahánět hrůzu, ale jsou slabým odvarem projevů kritiky této stavební soudní znalkyně, která v roce 2014 neúspěšně kandidovala do Senátu Parlamentu ČR, ale v následujícím rozhovoru je ke geodetům kupodivu vstřícná...

Úvodní otázka bude směřovat na vaše první setkání s geodézií na vysoké škole a co jste si z něj odnesla?

Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D.: Na geodézii jsem měla, myslím, docenta Zemana a tam jsem snad měla ze zkoušky za jedna (úsměv). Jsem člověk, který respektuje důležitost geodetického měření, protože je mi zcela jasné, že pokud má stavba fungovat, tak musí být nejen kvalifikovaně postavena, ale i následně porovnána s projektem.

A vaše první setkání s geodézií v praxi?

Setkala jsem se s geodézií již úplně na začátku, protože se zabývám mosty od roku 1987, a ty se bez geodetů nikdy nestavěly. Takže první zkušenosti byly z jejich výroby, kdy se v dílně provádělo zaměření dílců. Bez geodetů by to nebylo vůbec možné, protože pouze pásmem to prostě nezměříte, potřebujete prostorový tvar. Pak se tvořily sestavy, znovu potřebujete prostorový tvar. Co se týká stavby, tak tam se následně dovezly ocelové části mostu k montáži a začaly se sestavovat – to znamená, že bez geodetů jsem nikdy nepracovala. Podle mě jsou geodeti zcela zásadní a neoddělitelnou součástí týmu stavby.

Mezi vaším prvním setkáním s geodézií a dneškem byl nějaký moment, radikální skok ve vnímání geodézie?

Miluji geodézii jako obor, protože geodeti umožňují rozvoj progresivních technologií, které se razantně projevují v kontrole kvality. Právě oni byli v roce 1995 u zrodu digitálního modelu mostovky. Tehdy jsme vyvíjeli se skupinou specialistů (geodetů a softwarových inženýrů) zaměření plošného tvaru mostovky, protože se nám stávalo, že při betonáži mostů a následně při jejich předpínání poklesávala jednotlivá pole mostovky, vlnila se, což vedlo k nerovnoměrné pokládce tloušťky vozovky. Následovalo přehutnění či nedohutnění vozovkových vrstev a ve výsledku pak docházelo k rozpadu vozovek. Zavedení digitálních modelů se následně projevilo v tom, že jsme velmi přesně kontrolovali kubatury, výměry položených násypů a položených vozovek při jejich opravách, což bylo velmi zásadní. Pak jsme v roce 2013 zavedli technologii pozemního laserového skenování prostorových tvarů mostů a vozovek. Rovněž jsme progresivní metodu laserového skenování používali v době, kdy jsme shromažďovali důkazy pro dálnici D47 v roce 2012 a 2013. Do žalob bylo důležité uvést zaměření a porovnání výškového tvaru vozovek v digitálním modelu, stavu při uvedení do provozu a po pěti letech v rámci záruky. Zde jsme mohli demonstrovat soudu rozdílový model, protože soudci jsou laici a potřebují poměrně srozumitelný výklad problému. Tento digitální model byl fantastický v tom, že ukazoval výškové rozdíly v poklesech, bobtnání násypů a my jsme to ještě navíc obohatili průjezdem, vizualizací trasy, čímž jsme poskytli nejen rozdílový model, ale zároveň virtuální průjezd stavbou. Tím jsme vytvořili dokumentaci srozumitelnou i pro soudce.

Podle mého názoru jsou geodeti nejprogresivnější skupinou ve stavebnictví, která iniciuje zavedení a užívání technických novinek na stavbách. Skenovaní porušeného povrchu betonových vozovek pomocí mobilního skeneru na vozidle a použití dálkově pilotovaných létajících prostředků k podrobnému mapování komunikací lze získat prostorový model s výškovou chybou do 20 mm. To jsou pro mne opravdu až neuvěřitelné progresivní možnosti moderního projektování.

Geodet ve své práci – činnosti prochází celou stavbou. Pokud bychom rozdělili práci geodeta do tří fází – a to přípravy projektové dokumentace, samotné realizace stavby a kontrolní činnosti, jakou máte zkušenost, v jaké míře a jak jsou využívány schopnosti geodetů v těchto jednotlivých fázích stavby jako celku?

Myslím si, že geodeti a jejich odborná kvalifikace není využívána tak, jak to jejich potenciál umožňuje. V praxi to znamená, že v přípravě, kdy je třeba mít věrohodná a kvalitní data a při vstupech do stavby je činnost zeměměřičů velmi podceňována. Výsledkem je pak: „za málo peněz málo muziky“, takže se provede levné zaměření, aby byly nějaké informace v souřadnicích. Tady je velká absence v technické činnosti úředníků. To bylo důkazně doloženo na 1. úseku D1, kde byly zásadní chyby ve výškovém i polohovém zaměření vozovek pro projekt. A přitom, pokud jde o zaměření, jedná se o „halířové” částky celkových nákladů.

Když máte špatné vstupní zaměření i projekt, tak vznikají velké rozdíly v rámci realizace stavby, rozsáhlé vícepráce a zhotovitel reklamuje chybné zaměření. Dosud se na stavbách zásadně podceňuje používání bodů s nucenou centrací;[1] někde se síť stabilizuje jen pomocí roxorů, které se umístí do vozovky. Prostě aby se to „nějak udělalo“; pak se ale často měří na body, které se nedají dohledat nebo se pohybují a všichni se diví, že se naměřily různé hodnoty.

Následné sledování staveb se dělá výjimečně nebo účelově tak, že sledování předepíše projektant a má na roky zajištěnou práci. Pokud na něco přijde, nechá si informaci pro sebe, protože deformace staveb nikdo nereklamuje. Turecké hospodářství! (Omlouvám se Turecku).

Co dále vidím jako zásadní nedostatek je to, že se vlastně vůbec neprovádí kvalifikované zaměření kubatur. Fakturuje podle objemů, které jsou ve výkazech odhadnuty a vůbec se nevyužívá potenciálu geodetů, kteří umí velmi přesně tyto hodnoty stanovit. Vůči zhotoviteli stavby se to neuplatňuje, prostě se nechce. Je naprosto zřejmé proč.

Když slyším jakou váhu přikládáte geodézii, uvědomuji si, že dáváte geodézii vlastně takový polibek smrti, dá se říci přímo polibek smrti od černé mamby.

(Smích) Ne, ne, to není polibek smrti od jedovatého hada, ba naopak – myslím, že tato profese by měla zvýšit svou atraktivnost, protože podle mého názoru geodeti jsou velmi důležití, naprosto nepostradatelní. Ta nepostradatelnost by se měla pochopit, akceptovat a měla by se jim dát větší možnost působnosti.

Mým fatálním zjištěním je stav, že zhotovitel vůči poddodavateli přesné zaměření využívá, on tato data má. Že je nepoužívá investor, je trestným činem a poškozováním zájmů státu v přímém přenosu.[2] Soukromé firmy své majitele rozhodně nepoškozují a stát je neskutečně hloupý.

Mluvili jsme o geodézii obecně jako o oboru; přejděme nyní k osobám – geodetům. Během své praxe jste se určitě setkala s mnoha geodety z různých firem. Jaký máte všeobecný pocit z geodetů? Jste s nimi spokojena?

Musím říci, že je to lidská činnost jako každá jiná. Některá skupina vám vyhovuje, je s vámi v technickém souladu, jiná skupina nevyhovuje. Testovala jsem určité firmy, zda je možné jim věřit, měla jsem určitou skupinu lidí, kterým jsem věřit mohla a určitou skupinu lidí, kterým jsem věřit nemohla.

Co byste v práci geodeta na stavbě změnila?

Já bych především posílila jeho kontrolní činnost – kontrolní funkci. Na ŘSD jsme měli předpis, který měl být vydán – vlastně metodiku používání geodetických metod pro kontrolní činnost. Příprava se zastavila a už se asi nevydá.[3] Přitom pro kontrolní činnost je zásadní využít potenciál geodetů. Ale nemůžete chtít po laicích (stávající management ŘSD) zázraky.

Ať to nevypadá, že vám něco podsouvám, ale nepřipadá vám, že opomíjení geodetů na stavbě je účelové?

Myslím že ano, protože ve chvíli, kdy máte čísla, tak o číslech se diskutovat nedá, to jsou ale pro fakturaci „špatná čísla”. Takže, než mít špatná čísla, tak raději žádná.[4]

Vidíte mechanismus, jak zajistit nezávislost geodeta na stavbě? Víme, že když si nás někdo objednává, tudíž nás platí a je tím i náš chlebodárce, pak sdělovat mu negativní informace často může skončit větou „příště si najmeme někoho jiného“.

Jsem člověk, který zažil socialismus. Ne že bych toto zřízení podporovala, ale v té době měl investor své geodety jako organizační složku. Já jsem začínala na dráze, takže si pamatuji na středisko geodézie. V organizaci byly vždycky zakotveny základní strukturální složky geodézie v rámci činnosti investora. Nemyslím si, že je vhodné geodeta najímat na kontrolní činnost externě. Já bych znovu zavedla statut „státního geodeta” u jednotlivých státních organizací.[5] Možná by se to dalo i spojit, jak pro ŘSD, tak pro SŽDC. Takový model by mohl fungovat, protože jejich stavby jsou si v mnohem podobné. Důrazně se však přimlouvám za to, aby takovou kontrolní činnost vykonával stát svými zaměstnanci,[6] protože v takovém případě je možnost ovlivnění ve srovnání s externí firmou daleko menší. Vzhledem k tomu, že si stát vychová geodety, které bude vzdělávat, umožní jim účastí na jedné stavbě po druhé zvyšovat technický růst a vychovávat své nástupce předáváním velmi specifických zkušeností. Myslím si, že je opravdu zásadní mít zachovánu takovou složku ve struktuře státní správy.

Ve srovnání s jinými akademickými obory, nepovažujete vnímání technických inženýrů za podhodnocené? Že už nás spíše považují lidé za nějaké montéry?

Mám dvě dcery – jednu na střední a druhou na vysoké škole, tak vím, kdo z těch nejlepších studentů šel na jaký obor. Nejlepší studenti jdou studovat jazyky, filozofii, práva, medicínu a ten zbytek jde studovat technické obory. Myslím si, že to je špatně. Setkala jsem se asi před deseti lety se skupinou odborníků z Německa, kteří říkali, že preferují v rámci školství zvýhodnění těch nejlepších studentů do technických oborů. Tím vlastně dělají nábor a ekonomicky motivují nejlepší studenty již na středních školách. Pokud se technické obory mají pozvednout a zlepšit, tak se musí začít tady. Ovšem nesmí pak nastat zklamání na vysoké škole. Ta nesmí působit jako skanzen, a věřte, vím, o čem mluvím. Čtyři roky jsem učila na VUT v Brně. Nemyslím si, že je správné, aby měl stát obrazně řečeno „90 % právníků“.

Na to naváži poddotazem: Když tady vyjdeme na ulici, zjistíme, že je kolem nás plno parků, ulic a náměstí, které nesou (na malé výjimky) jména spisovatelů, lékařů, právníků, politiků. Na druhé straně lidé dnes a denně užívají inženýrské stavby, z nichž mnohé zde stojí a slouží společnosti po staletí – různé viadukty, nádraží, dopravní uzly atd., a lidé vůbec neví, kdo za těmi stavbami stál, kdo byl duší těchto skvostů. Nepřipadá vám, že máme jako inženýři malé společenské uznání? Že máme, jak se dnes říká, špatný mediální obraz (PR)?

Určitě ano, navíc špatný PR trvá už asi 20 let, protože dopravní stavby se nám pořád nějak nedaří a všeobecná povědomost lidí o nich je špatná. Takže tady je potřeba především zlepšit povědomost lidí o tom KDO, CO, JAK staví, zlepšit projektování, kontrolu, financování dopravních staveb, zprůhlednit veřejné zakázky, začít majetkově spravovat silnice a dálnice. Až se podaří změnit peněžní toky a bude se stavět reálně za reálné částky, tak potom se bude možno chlubit i prezentovat lidi, kteří ty stavby postavili. Nebudou se totiž bát, že je lidé budou chtít pověsit na nejbližší lucernu.

V čem vidíte způsob, jak zlepšit náš mediální obraz?

Pokud se má zlepšit náš mediální obraz, potažmo mediální obraz dopravních staveb, tak se to stane tehdy, až kvalitativní výsledky budou takové, že občané, když vyjedou na dálnici, se nebudou pohybovat po tankodromu, ale po plynulé, nerozpadajicí se vozovce. Odchylky budou v předepsaných tolerancích a k tomu geodeti mohou významně přispět. Jestliže se stavby budou kontrolovat důkladně již od začátku a předepsané odchylky se budou dodržovat, pak bude všechno v pořádku a náš mediální obraz také.

Není zcela výjimečná situace, kdy investor přijde k mostu (zmíním jako příklad most Koberný) a zjistí, že vozovka je tak zvlněná, že na něj není možné pustit provoz. A to je stav z léta roku 2013! Taková absurdní situace již prostě nemůže a nesmí normálně nastat. Podle mě to není chybou geodeta, ale chyba dozoru a zhotovitele, který si přece musel uvědomit v určitém stupni betonování nosné konstrukce a následně mostovky, že zřejmě není v tolerancích,[7] které jsou předepsané pro vozovku, a že ji tedy v požadované přesnosti nedocílí. On ale pokračuje ve stavbě, zhotoví římsy a zábradlí i vozovku a pozve investora k převzetí mostu. Ten však zjistí, že má místo mostu horskou dráhu. Nemůže most převzít, protože jeho stav, konkrétně stav vozovky, je nebezpečný. Absurdní situací je, že to až v roce 2014 zjistí ministr dopravy, který oznámí, že most nepřevzal a udělá z toho mediální úspěch ministerstva. Zapomene zmínit, proč to zhotovitel za ten rok už neopravil, proč to ŘSD a dozor nezvládli, a proč se v tom on jako ministr angažuje...

Na základě vašich zkušeností, určitě nebyly jen stavby špatné, ale také stavby, které se povedly dobře. V čem vidíte rozdíly mezi těmito stavbami?

V zásadě nejsou rozdíly mezi zhotoviteli staveb. Stejné je to s projektanty. Rozdíly jsou v lidech, kteří na stavbě pracují a ve „štábní kultuře”, která se na stavbě zavede, prostě v systému. Jestli je investor v pozici hlupáka, laika, člověka, který „jakoby hraje investora“ a v zásadě má taktovku zhotovitel, tak pak stavba podle toho vypadá. Tvrdím, že nyní jsme ve fázi, kdy potřebujeme vybudovat pozici investora, která by byla srovnatelná s pozicí zhotovitele.[8] To znamená, aby byli partnery. Ve chvíli, kdy jsou partnery, tak se stavba daří, i když to možná ze začátku skřípe, než si své role vyjasní a to nějakou dobu trvá. Všechny stavby realizované na bázi partnerství vždy dopadly dobře. Stavby, které byly na bázi „vlečení investora“ placeného zhotovitelem, dopadly vždycky špatně.

Mám zkušenosti, že někteří zhotovitelé vítají nově vznikající pravidla a systém partnerství, protože pak mají jistotu, že je nikdo nebude kriminalizovat.

To je také jiná stránka partnerství (jedeš v tom se mnou, tak nic neříkej). Problém je v tom, že tato forma partnerství je medvědí službou a navíc je to trestný čin, protože investor a zhotovitel mají zcela odlišné cíle.

Zhotovitel si neuvědomuje, že když zaplatí investora, tak ten nebude konat svou funkci. To má za následek, že jeho dílo nebude kvalitní, což se musí projevit nějakými vadami a poruchami, a to v poslední době již skutečně velmi markantními, když už to doopravdy nejde zaretušovat tím, že by někdo zavřel oko v rámci záruční doby. To už je pak hodně vidět na vozovce i mostech. Kvalita není levná, kvalita bude vždycky drahá.

Dalšími následky jsou: postupná likvidace pozice státu, absence státní správy, impotence přípravy staveb a nakonec zastavení činnosti státního investora, protože schopní lidé z takové organizace odcházejí. V tomto “stádiu hniloby” jsme nyní. Žádní noví ředitelé ŘSD to ale nezmění.

Poslední otázka: co přejete geodetům do budoucna?

Aby měli kvalifikované, chytré a moudré investory s vizí. Prostě žádné hlupáky.

Za redakci Zeměměřiče v listopadu 2014 rozmlouval externista

David Witosz

Doslov Zeměměřiče

[1] "Dosud se na stavbách zásadně podceňuje používání bodů s nucenou centrací..."
Bylo by vhodné mluvit o vytyčovací síti stavby. Její založení je určitě naprosto zásadní etapa stavby!

[2] "Že je nepoužívá investor, je trestným činem a poškozováním zájmů státu v přímém přenosu..."
Tato slova vytesat do kamene a zlatým písmem!

[3] "Na ŘSD jsme měli předpis, který měl být vydán – vlastně metodiku používání geodetických metod pro kontrolní činnost. Příprava se zastavila a už se asi nevydá..."
Kontrola je třeba, ale nemělo by se jednat o předpis, který pracuje pouze s jednou jedinou technologií (pozemním laserovým skenováním). Předpis má určovat poptávanou (požadovanou) přesnost a požadované výstupy.

[4] "Myslím že ano, protože ve chvíli, kdy máte čísla, tak o číslech se diskutovat nedá, to jsou ale pro fakturaci „špatná čísla”. Takže, než mít špatná čísla, tak raději žádná..."
Smutné konstatování, ale proč by investor neměl jako součást faktury požadovat důkaz fakturovaných jednotek, např. etapovým zaměřením ke zvolenému času?

[5] "Nemyslím si, že je vhodné geodeta najímat na kontrolní činnost externě. Já bych znovu zavedla statut „státního geodeta” u jednotlivých státních organizací..."
Opět zásadní prohlášení. Změňme jen název „státní geodet“ za pojem odpovědný geodet investora. Stát neinvestuje, investují ministerstva, kraje, obce... Investor je ten, kdo platí!

[6] "...aby takovou kontrolní činnost vykonával stát svými zaměstnanci..."
Vytvářet novou státní instituci (NKÚ pro zeměměřické práce) je zbytečné, kdyby ČÚZK inženýrskou geodézii neignoroval.

[7] "Podle mě to není chybou geodeta, ale chyba dozoru a zhotovitele, který si přece musel uvědomit v určitém stupni betonování nosné konstrukce a následně mostovky, že zřejměnení v tolerancích..." Dozor bohužel naše společnost už minimálně dvacet let systematicky vytěsňuje! A na začátku to bylo dokonce vydáváno za proces demokratizace společnosti...

[8] "...investor v pozici hlupáka, laika, člověka, který „jakoby hraje investora“ a v zásadě má taktovku zhotovitel, tak pak stavba podle toho vypadá. Tvrdím, že nyní jsme ve fázi, kdy potřebujeme vybudovat pozici investora, která by byla srovnatelná s pozicí zhotovitele..."
Nejen investora, ale právě i korektní kontrolní algoritmy i procesy měření.

Zdroj: časopis Zeměměřič 1+2/2015
https://cs.publero.com/title/zememeric

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: časopis Zeměměřič

Štítky: #Miloslava Pošvářová

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.