Svět

Kdo zmanipuloval moji čokoládovou tyčinku?

04. 03. 2015 | 3 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

V zájmu vyváženosti zveřejňujeme (se souhlasem vydavatele) překlad neutrálně laděného článku o TTIP ze čtvrtletníku Fluter Spolkové centrály pro politické vzdělávání, což je veřejně financovaná instituce. Důležitá poznámka: Vyšlo na jaře 2014, kdy o TTIP začaly probleskovat první informace. Mezitím se na nátlak veřejnosti některé věci změnily. Zajímavý je na tom ten posun v myšlení, který se podařilo za tu dobu uskutečnit.

Roger z Lidlu

Evropská Unie a USA plánují smlouvu o volném obchodu. Cíl: vnitřní trh s více než 800 miliony spotřebitelů pro obchodování bez hranic. Jenže zatímco jedni sní o bezcelním obchodu mezi Seattlem a Helsinkami, druzí varují před chlorovanými kuřaty a geneticky modifikovaným jídlem.

Skotský ekonom Adam Smith to ve své knize Bohatství národů formuloval takto: „Může-li nám jiná země dodávat zboží, které si nejsme sami schopni vyrobit levněji, pak je pro nás jednoduše výhodnější koupit jej za část našich produktů, které naproti tomu můžeme my vyrobit výhodněji než zahraničí.“ 1)
To, co zní ve Smithově jazyce 18. století trochu složitě, formuluje Daniel Caspary srozumitelněji. Na otázku po užitku z plánovaného volného obchodu odpovídá: „Protože jedni mají banány a my auta.“ Takže se vyplatí obchodovat.

Caspary sedí v 15. patře Evropského parlamentu v Bruselu, tento poslanec za CDU
je členem obchodní komise 2) a zabývá se tam také plánovanou smlouvou o volném obchodu mezi EU a USA. Při pokusu plasticky popsat myšlenku volného obchodu nemusí Caspary dlouho hledat slova: „V Evropě musejí být světla aut žlutá, v USA červená. Výrobce aut musí úspěšně absolvovat crashtest jak v Evropě, tak v USA, takže dává smysl definovat společné standardy pro Evropu i Ameriku. Z nižších nákladů mají prospěch také spotřebitelé.“ Auto, které bylo schváleno v USA, by se potom bez dalších testů mohlo prohánět po českých 3) silnicích

Ovšem nejde jen o společné standardy, také by měly padnout hranice zatížené cly. Ty sice nejsou mezi EU a USA tak vysoké, ale Caspary názorně vypočítává: „Transatlantický obchod má roční objem kolem 700 miliard euro. Při průměrném clu 3 procenta to dělá více než 20 miliard euro za rok.“


Podle údajů Evropské komise by EU mohla díky smlouvě o volném obchodu doufat v roční růst 0,5 procent navíc, hospodářství USA pak v růst 0,4 procenta. Současný komisař pro obchod Evropské komise Karel de Gucht bájí o „nejlepším růstovém balíčku, jaký si lze představit“. A také hned uvádí čísla. Jeho úřad vyčíslil roční výhodu pro čtyřčlennou domácnost v EU na 545 euro.

Sumu 545 euro nechce Johannes Kleis vůbec popírat. Přesto tento spolupracovník evropské organizace spotřebitelů BEUC hovoří raději o „hormonovém mase“, geneticky upravených potravinách a chlorovaných kuřatech. Ve Spojených státech jsou totiž kuřata, předtím než skončí jako nuggetky, ošetřena v chlorové vodě.

Chlorované kuře se stalo jakýmsi erbovním zvířetem těch, kteří varují před tím, že jejich zemi v budoucnu zahltí zdraví škodlivé potraviny - a takoví nejsou jen v Evropě. Tak třeba mnoho amerických konzumentů nechce francouzský roguefort, protože se bojí modré plísně. A zatímco američtí farmáři vsází na geneticky upravenou kukuřici nebo sóju, nechce většina evropských spotřebitelů nic z toho jíst.

„Čokoládová tyčinka z geneticky upravených přísad by byla v EU povolena i dnes, bez plánované smlouvy - samozřejmě náležitě označena. Spotřebitel může dneska i v budoucnu sám rozhodnout, po které tyčince sáhne,“ říká zastánce volného obchodu Caspary. Ochránce spotřebitelů Kleis se ale obává průtrže hrází. Nejraději by genové tyčinky a jiné geneticky upravené potraviny vůbec neviděl nejdříve v regálech. „V Evropě platí zásada nezávadnosti, která říká, že produkt skončí v obchodě teprve tehdy, pokud je zároveň dokázáno, že neohrožuje zdraví spotřebitelů,“ říká. „Spojené státy obchodují podle zásady (technické) proveditelnosti.“ 4)

Dalším střetem zájmů je otázka transparentnosti: střídavě se zasedá v Bruselu a Washingtonu, je 25 pracovních skupin se zhruba 150 vyjednavači, kteří jednají o detailech. Sporné otázky přistávají nakonec úplně nahoře u eurokomisaře Karla de Guchta a jeho amerického protějšku Michaela Fromana.

Do Obchodní komise patří také poslankyně evropského parlamentu ze Strany zelených 5) Ska Keller. Ta hovoří o tajnůstkaření a stěžuje si: „Na množství našich otázek nedostáváme vůbec žádnou nebo jen nedostačující odpověď.“ Evropští ochránci spotřebitelů byli od začátku úplně vyřazeni, zatímco v USA mají zájmové skupiny alespoň šanci do vyjednávacích protokolů v jednom čtecím sálu nahlédnout. „Jenže mezi radostné čtenáře bylo vpuštěno 600 průmyslových skupin a jen jedna skupina ochránců spotřebitelů,“ stěžuje si ochránce spotřebitelů Kleis na nerovnováhu. Přinejmenším však Evropská komise na rostoucí kritiku reaguje. Má být nasazena skupina pozorovatelů, která se bude skládat ze zástupců z průmyslu i skupin ochránců spotřebitelů.

Jedna z nejnaléhavějších otázek: Budou mít podnikatelé z USA brzy možnost žalovat evropské státy?

A pak je tu ještě spor o tzv. rozhodčí soudy, které nepodléhají žádné národní legislativě a kontrole. Také proto shromáždila internetová platforma Campact, která se zasazuje o transparentnost v politice, během pár týdnů více než 339 tisíc podpisů proti plánované smlouvě. Campactu jde mimo jiné o to, kdo vlastně urovná obchodní spory: národní soudy, nebo mezinárodní rozhodčí soud? Hlavní kritiku shrnuje poslankyně zelených Ska Keller následovně: „ Státní suverenita je podkopávána. Proti svévoli rozhodčích soudů není ochrany.“

Jeden odstrašující příklad už existuje: americký koncern s ropou a plynem Lone Pine Resources zažaloval kanadskou provincii Quebec před v tajnosti jednacím rozhodčím soudem o 250milionovou náhradu škod, protože považoval těžbu břidlicového plynu za omezenou, a tím pádem své investice za ohrožené.

„Američtí investoři by dostali dalekosáhlé žalobní možnosti proti evropským státům,“obává se Keller. „Vágní klausule umožňují, že lze žalovat i přes legislativu životního prostředí a legislativu sociální, a tak zinkasovat vysoké sumy za odškodnění.“ Evropská komise mezitím reagovala. Od března mají být možné námitky diskutovány.

Poslankyně zelených Ska Keller se bojí především dopadů na africké státy a další rozvojové země, pokud Evropa a USA nastaví standardy, kterým jsou vydány napospas nově industrializované a rozvojové země. „Chceme férový obchodní řád, který bere ohled na lidi a životní prostředí. Nechceme smlouvu, v níž budou EU a USA jen tak mimochodem určovat pravidla pro všechny ostatní.“ Poslanec za CDU Caspary se ale nejen rád dívá na čísla. „Se Spojenými státy nás spojuje víc než jen obchod, spojují nás také společné hodnoty. Při všech stávajících problémech neexistuje ve světě mnoho partnerů, kteří by nám byli blíž.“

Ekonomové IFO-institutu spočítali pro nadaci Bertelsmann, kdo vlastně bude ze smlouvy o volném obchodu mezi EU a USA těžit. Stručně řečeno: především USA. Mohly by vzniknout 2 miliony nových pracovních míst, z toho kolem 1,1 milionu v USA. V Evropě by podle IFO-Institutu ze smlouvy profitovaly především Velká Británie, Finsko a Švédsko. V Německu by se utvořilo zhruba 181 tisíc nových pracovních míst. Také krizové státy na jihu Evropy se mohly počítat k výhercům. Poražení se na ten pakt dívají zvenčí.

1) Varianta z českého knižního překladu: „Může-li nám cizí země nabídnout některé komodity za nižší cenu, než za jakou jsme je sami schopni vyrábět, bude lépe, když tyto komodity nakoupíme za jinou část naší výroby, ve které máme naopak určitou výhodu.“ Dostupné z: is.muni.cz/...Friedman_Svoboda_volby_kraceno_pro_lekci_KM.txt  

2) Jeho kolegou je mimo jiné český politik za ODS Jan Zahradil: www.europarl.europa.eu/...members.html

3) Upraveno pro český kontext. V originále je: „ohne weitere Tests auf deutschen Straßen rollen“.

4) Tedy „nejdřív regál, pak zdraví spotřebitele“.

5) Die Grünen.

Vyšlo ve čtvrtletníku Fluter (časopis Spolkové centrály pro politické vzdělávání)  
na jaře 2014.

Překlad (amatérský): Šárka Holanová

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Peter Riesbeck

Štítky: #překlad #TTIP

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.