Komentáře

Češi Tibet podporují!

13. 05. 2014 | 1 komentářů
Sdílet na Facebooku Tweet

O Tibetu toho již bylo napsáno opravdu mnoho a dnes v době Internetu není problém si jakékoliv relevantní informace rychle a jednoduše dohledat. Přesto bych rád stručně shrnul to nejzásadnější z bohatých tibetských dějin, kontextu Čínské okupace a situace v níž se dnešní Tibet nachází. To vše s cílem, nastínit pozadí konfliktu, který už přes 60 let vyvolává vášně, solidaritu a protesty na podporu svobodného Tibetu prakticky po celém světě.

Tibet - sebeupálení

Stručná historie Tibetu

Doložené počátky tibetských dějin sahají až do 7. století našeho letopočtu, do dob jarlungské dynastie tibetských králů, kteří v následujících dvou staletích vybudovali silnou říši s pevnými hranicemi a expanzivní politikou. V 8. století se stal oficiálním státním náboženstvím v Tibetu buddhismus, pronikající sem z Indie a Číny.

Po pádu jarlungské dynastie se Tibet rozpadl na několik knížectví a byl decentralizován až do poloviny 13. století, kdy se dostal pod politický vliv Mongolské říše. Je však nutné dodat, že žádný mongolský vládce nikdy neučinil pokus Tibet zcela ovládnout a řídit. Tibet dokonce ani neplatil mongolské říši daně a bezespooru nebyl nikdy mongolskými císaři považován za součást Číny.

Od 16. století získali světskou vládu nad Tibetem duchovní vůdci, dalajlámové.

V 18. století Tibet na čas obsadili mongolští Džúngarové a nedlouho po nich čínští Mandžuové, kteří Tibetu sice ponechali vnitřní nezávislost, ale ve Lhase drželi své úředníky, kteří zde setrvali až do počátku 20. století. To, že čínští úředníci neměli v Tibetu fakticky žádný vliv dokládají pokusy koloniální Británie o navázání styků s Tibetem, kdy se museli Britové obrátit přímo na tibetskou vládu. Čínská vláda, která viděla v britských zásazích do tibetských záležitostí snahu o ovládnutí Tibetu Brity, se začala pokoušet o znovuoživení svého vlivu v Tibetu prostřednictvím svých úředníků ve Lhase.

1.ledna 1912 však byla vyhlášena Čínská republika a pád Mandžuské dynastie současně znamenal faktické znovuosamostatnění Tibetu.

Roku 1913 vydal 13. dalajláma Thubtän Gjamccho výnos, ve kterém nezávislost Tibetu deklaroval. 11.ledna 1913 byla mezi Tibetem a Mongolskem uzavřena Mongolsko-tibetská smlouva o přátelství a spojenectví. Smlouva byla prvním konkrétním projevem nové faktické nezávislosti Tibetu.

Nezávislý Tibet 1912-1950

Nemůže být pochyb, že před čínskou vojenskou invazí, která začala koncem roku 1949, měl Tibet všechny atributy nezávislého státu, uznávané podle mezinárodního práva. Zřetelně vymezené území, obyvatelstvo obývající toto území, vládu a schopnost navazovat mezinárodní vztahy. Obyvatelstvo tvořili Tibeťané, jasně vyhraněný národ s dlouhou historií, bohatou kulturou a duchovní tradicí. Tibeťané jsou národem odlišným od Číňanů a ostatních sousedních národů a nikdy sami sebe za Číňany nepovažovali. Ale ani Číňané nepovažovali a nepovažují Tibeťany za Číňany.

Vládu Tibetu, která sídlila v hlavním městě Lhase tvořil dalajláma jako hlava státu, ministerský kabinet Kašag, národní shromáždění Cchogdu a četné úřednictvo, spravující rozsáhlé území Tibetu. Tibetské soudnictví má své kořeny již v 7. století našeho letopočtu. Tibetská vláda stanovovala a vybírala daně, razila svou vlastní měnu, řídila vlastní poštovní systém, velela malé tibetské armádě a všeobecně spravovala veškerou vládní agendu.

Tibet udržoval diplomatické a kulturní styky s okolními zeměmi svého regionu. S Nepálem, Bhútánem, Sikkimem, Mongolskem, Čínou, Britskou Indií a také s Japonskem a Ruskem. Zřetelnou ilustrací tibetské suverenity je přísná neutralita země během 2. světové války, kdy ani přes silný tlak Velké Británie, USA a Číny Tibet neumožnil transport vojenských zásob územím Tibetu do Číny. Spojenci byli nuceni tuto deklarovanou neutralitu Tibetu respektovat a také ji respektovali!

Čínská okupace Tibetu

V době od zániku Čchingského impéria do zabrání Tibetu čínskými vojsky v roce 1949 byl Tibet de facto i de jure nezávislým státem. Vztahy mezi Čínou a Tibetem se radikálně změnily poté, co z čínské občanské války vyšli vítězně komunisté. V říjnu 1950 jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády vpochodovaly do Tibetu, aby „zachránily tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečily ochranu západní čínské hranice“. Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Dne 17.listopadu téhož roku byl intronizován 14. dalajláma. V nastalé situaci, kdy byl Tibet obsazen čínskou armádou, tibetské vládě nezbylo, než vyslat do Pekingu delegaci, která by vyjednávala s Čínou o dalším osudu Tibetu. Výsledkem byla Sedmnáctibodová dohoda podepsaná 23.května 1951, v níž se Tibetu mimo jiné přiznávala autonomie, avšak jen v rámci ČLR.

Mapa Tibetu

Tibetský lid, nespokojen se stávající situací, začal proti čínské nadvládě, a zejména proti způsobu provádění reforem, vyvolávat ozbrojené nepokoje. Vrcholem snahy Tibeťanů o setřesení čínské nadvlády bylo Tibetské národní povstání, které započalo 10.března 1959. To bylo však krvavě potlačeno a během roku 1959 a 1960 bylo zabito okolo 87 000 Tibeťanů. 17. března 1959, těsně před vypuknutím nepokojů, uprchl 14. dalajláma Tändzin Gjamccho v doprovodu dalších členů vlády do Indie, později se usadil v Dharamsale ve státě Himáčalpradéš. Dalajlámu do Indie následovalo až 80 000 tibetských uprchlíků.

V indické Mansúrii byla roku 1959 ustanovena tibetská exilová vláda s názvem Ústřední tibetská správa a dalajláma prohlásil Sedmnáctibodou dohodu, ke které byli „tibetský lid a tibetská vláda donuceni hrozbou zbraní“, za neplatnou. Kvůli výše zmíněným událostem byl dalajláma Čínou prohlášen za zrádce a v Tibetu bylo přikročeno k urychlenému šíření reforem „na čínský způsob“.

Kolonizace Tibetu Čínou

Sami Číňané pohlížejí na Tibet jako na kolonii. Podle nich není Tibet řádná součást Číny, nýbrž území, které má Čína právo vlastnit a využívat. 
Kolonializmus je obecně charakterizován několika důležitými projevy, které se všechny v čínské nadvládě nad Tibetem hojně vyskytují. Jde zejména o následující projevy:

  • nadvláda cizí moci
  • získání kontroly prostřednictvím vojenské síly
  • nerovnoprávná smlouva uzavřená pod nátlakem
  • udržování kontroly vojenskými prostředky, administrativními a ekonomickými silami koloniální mocnosti
  • aktivní či pasivní odmítání cizí nadvlády kolonizovaným obyvatelstvem
  • postihování osob, které oponují koloniální vládě, v případě nutnosti i silou
  • šovinizmus a diskriminace
  • vnucování cizí kultury i společenských a ideologických hodnot za účelem "zcivilizování" okupované země
  • vnucování programů ekonomického rozvoje a využívání přírodních zdrojů kolonie především ve prospěch koloniální mocnosti
  • organizování přesunu obyvatel metropolitního státu do kolonie a další formy demografické manipulace
  • vytrvalá snaha udržet si kolonii za jakoukoliv politickou i ekonomickou cenu

Co chtějí Tibeťané

Koncem 80. let vůbec poprvé započal dialog mezi představiteli Číny a tibetskou exilovou vládou. Roku 1987 dalajláma přednesl ve Washingtonu projev, ve kterém se dožadoval nikoliv nezávislosti Tibetu, ale zejména dodržování lidských práv na tibetském území, zastavení systematického osidlování Tibetu čínskými rodinami a volal po větším důrazu na ochranu tibetského životního prostředí. Čínská vláda však jeho požadavky odmítla, což pobouřilo obyvatele Lhasy, kteří se odhodlali k otevřenému protestu. Protesty pokračovaly i následujícího rok. Čínská strana je však vždy potlačila a i přes řadu obětí na obou stranách a tisíce zatčených Tibeťanů je označila za nevýznamné protesty několika nespokojených Tibeťanů.

Tibet - demonstrace

V roce 1988 se dalajláma při projevu ve Štrasburku zřekl snahy o nezávislost Tibetu. Dalajlámovy snahy jsou soustředěny především na dodržování základních práv a svobod Tibeťanů a na jednání o statusu Tibetu v rámci ČLR.

Po další vlně nepokojů roku 1989 bylo v Tibetu vyhlášeno stanné právo. Cizincům byl vstup na tibetské území na další tři roky zakázán (v roce 1992 byl sice obnoven, od té doby je však pro vstup do Tibetu třeba zvláštní vízum).

V roce 1989 obdržel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho Nobelovu cenu míru.

Dnešní situace v Tibetu

Největší hrozbou pro Tibeťany a jejich jedinečnou kulturu dnes představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínských osadníků do Tibetu. Vedle 5 milionů Tibeťanů dnes v Tibetu žije 7,5 milionů Číňanů a Tibeťané se tak již nyní fakticky stali ve své vlastní zemi menšinou.

Od čínské okupace Tibetu v roce 1950 zahynulo na následky čínských represí a hladomoru více než 1,2 milionů Tibeťanů. Z původních 6 000 klášterů přežilo čínskou okupaci do dnešních dnů pouhých 13.
V Tibetu jsou nadále porušována základní lidská práva včetně systematického potlačování svobody slova, politického a náboženského vyznání, národní a kulturní identity. Dochází k zadržování a věznění bez řádných soudních procesů, mučení politických vězňů, Čínou regulovaným programům kontroly porodnosti Tibeťanů, cenzuře sdělovacích prostředků a Internetu, rozsáhlým politicko-převýchovným kampaním, vývozu nerostných surovin z Tibetu do Číny. Běžně dochází ke střelbě na tibetské uprchlíky.

Za poslední roky si jako nejkrajnější formu protestu proti politickému, kulturnímu a náboženskému útlaku ze strany Číny stále více Tibeťanů zvolilo krutou smrt sebeupálením. Podle dostupných informací se v loňském roce celkový počet sebeupálených Tibeťanů vyšplhal již na hrozivých 125 případů!

Vztah České republiky k Tibetu

Počátkem roku 1990 pozval Václav Havel ve svém novoročním projevu 14. dalajlámu na návštěvu Československa a dalajláma tuto nabídku přijal. Václav Havel jako vůbec první hlava státu pozval dalajlámu na oficiální návštěvu své země – do té doby se ostatní státy zdržovaly pozvání dalajlámy na oficiální návštěvy, jelikož se bály ohrožení obchodních styků s Čínou.

Setkání Václava Havla s tibetským dalajlámou

10. března se každoročně koná mezinárodní kampaň Vlajka pro Tibet, jejímž cílem je formou vyvěšení tibetské vlajky poukázat na porušování lidských práv v Tibetu. Celosvětová akce vznikla v západní Evropě v polovině devadesátých let 20. století.

V roce 1996 se poprvé připojila také čtyři česká města. V roce 2010 podpořilo v ČR akci 369 obcí, měst, městských částí nebo krajů. Roku 2014 to již bylo 601 obcí, městských částí a magistrátů a 794 dalších míst.

Češi svobodný Tibet rozhodně podporují!

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: mnk

Štítky: #čína #lidska prava #okupace #svoboda #tibet #Václav Havel

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.