Aktuality

Pozvánka: Plakáty zničíte, myšlenky ne

01. 05. 2014
Sdílet na Facebooku Tweet

Jak burcovali do války Habsburkové a jak Stalin s Hitlerem? Kteří grafikové vytvářeli plakáty o dojnicích a kteří v emigraci o Chartě 77? A jakým velkým tématům se věnují dnešní plakáty či vizuály plakáty připomínající?
 

Plakát z výstavy o plakátech

Do 19. května si můžete v pražském DOXu prohlédnout jak plakátové grafiky z obou světových válek i z doby války studené, tak i ty nejsoučasnější. Jde o výběr z celého (západního) světa od r. 1914, plakáty vás tudíž provedou celým stoletím co se historických událostí i proměn myšlení a celkového přístupu k určitým tématům týče.

oficiální web výstavy

Kurátor Jaroslav Anděl se rozhodl velkou část výstavy členit dle velkých milníků typu začátky a konce světových válek, zajímavě se ale zhostil části výstavy mapující plakátovou současnost. Po oddíle 1989–1991 nazvaném „Kolaps komunismu“ vytyčil ještě tři velká témata: Transformace a globalizace (1989–2001), Boj proti terorismu (2001–2008) a Krize a protesty (2008–2014).

Jaký typ zážitku na návštěvníka v prostorách bývalé továrny čeká? Vedle plakátů může shlédnout i řadu videí, např. obsáhlé záznamy z Heydrichiády, obsahující mj. pohřeb říšského protektora, na němž zněla česká hymna, nebo snímky J. Barnbrooka (např. American War Machine). K tomu připočtěte poměrně vysokou míru odkazování na jiná díla (např. remake Guernicy od deepdishtv.org, nebo klasického "I want you...", jenomže se strýčkem Usámou, který dodává: "... to invade Iraq"). Čím větší znalosti „oficiální“ kultury i popkultury tedy máte, tím líp pro vás. Vedle velkoformátových, nádherně výpravných plakátů navíc naleznete i zdánlivě ušmudlané sourozence – u těch ale bývá samizdatový vzhled pracně docilovaným záměrem (viz "War is terrorism on a bigger budget" od Miriam Klein Stahl nebo i titulní plakát "An Idea Cannot Be Destroyed" od Niny Montenegro).

Výstavu si užije každý milovník práce s písmem: stoleté srovnání ukazuje vývoj od švabachu k experimentálním pěti či šestipísmenným fontům, velkou lekcí jsou i fonty skryté v logách firem. A kde ta se tam berou? Na mnoha plakátech naleznete hru s žánrem reklamy (United Colors of Beton. Zeď oddělující palestinské území od Izraele (a žena jdoucí z nákupu)), a tedy i hru se společnostmi, které ji zadávají (America's own weapons of mass destruction: CocaCola, Disney, McDonalds, GAP, GM...).

A co české zastoupení? Zajímavé je zařazení Pavla Hluchého s kampaní „Měj rád svého nácka“, skutečným objevem ale pro mě osobně byla kvalita zařazených českých či československých plakátů jako takových. V mezinárodním srovnání skutečně plakátově nezaostáváme. Nereprezentují nás sice sfingy prolínající se s maskou Anonymous (plakát zvoucí na egyptské demonstrace), ale leccos překvapí. Třeba veliké poděkování „Our thanks to American Army 1945“, které vydala Ústřední rada odborů. Nebo Ševčíkův plakát připomínající výročí 21. 8. 1968.

Za nejzdařilejší momenty celé výstavy nicméně považuju především kontrasty. Vedle plakátu oslavujícího sovětského člověka – prvního kosmonauta je umístěna Hollandova socha svobody s Leviskami, vedle ní opět Solověv a opěvování zdvojnásobené produkce vepřového. O krok dál plakát „Sex Therapist Alvin Purple“ a „Fuck Authority“.

A pokud byste si mysleli, že vámi nic neotřese, tak třeba „Enjoy Sarajevo“, kde je aluze na reklamu obsažená nejen ve sloganu, ale především v CocaColové grafice, by mohlo. Čím blíž současnosti, tím víc totiž mrazí ze spoluzodpovědnosti. Ty plakáty připomínají tolik věcí, o nichž jsme věděli, když se děly, a k nimž mlčíme, protože se s tím přece „nedá nic dělat“. Je dobře, že se v Doxu nebojí jisté míry angažovanosti – dodává to naději.

Škoda jen, že pořadatelé rezignovali na překlad textů na plakátech. U média, pro něž je zcela zásadní kombinování slova s obrazem, tak divák neznalý třeba ruštiny, francouzštiny nebo arabštiny přichází o mnohé. Překlady názvů nestačí. I přesto ale na výstavu určitě jděte, plakáty jsou žánr, kterému stojí za to o něco víc porozumět, a tahle výstava k jejich chápání rozhodně přispívá.

Edit autorky: Z textu je zřejmé, jak silné je protiamerické zaměření řady především současnějších plakátů. Výstava rozhodně pro USA nevyznívá nijak příznivě, což přeci jen není fér vzhledem k řadě jiných velmi problematických států a vlád, které nejsou ani zmíněny (např. Čína, nebo ani Putinovo Rusko ne). Že by alespoň zčásti platilo: čím víc demokracie, tím víc kritiky?

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Olcha Richterová

Štítky: #DOX #Plakáty #pozvánka #recenze

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.