Archiv

Rozhovor: s Janem Loužkem o pirátské stáži v Bruselu

27. 04. 2014
Sdílet na Facebooku Tweet

Honza Loužek je čerstvě zvolený předseda Wikimedie Česká republika, organizace, která podporuje fungování mnohem známějšího webu Wikipedia. Už to by byl dobrý důvod udělat s ním rozhovor, ale nebyla to ta hlavní motivace. Honza strávil uplynulých 8 měsíců v Bruselu jako stážista u Pirátské europoslankyně Amelie Andersdotter.

Honza Loužek

Budovu evropského parlamentu si legálně nevyfotíte


Jak se ti podařilo dostat se na stáž k Pirátské europoslankyni?

Jsem člověk, který se hodně pohybuje v neziskovém sektoru, cca od roku 2008, a jednoho dne jsem se přes kamaráda Piráta dozvěděl, že Amelie Andersdotter hledá posilu do týmu. Jako wikimedián jsem měl radost, že můžu dělat to, co jsem dělal pro Wikimedii, pro lidi, kterým důvěřuju. Navíc to byla výzva, o Švédech jsem nevěděl nic. V roce 2011 jsem byl půl roku v zahraničí, v mezinárodním prostředí se tedy cítím doma.

Jsi vystudovaný balkanista. Vysvětli nám, jak ses dostal od balkanistiky k svobodnému šíření znalostí?

Obojí jsou dvě nezávislé věci, které mě zajímají. Východní Evropu nevnímám jako cizí, domluvím se polsky, srbsky, rusky a anglicky. Současně jsem v české Wikimedii už od jejího založení v roce 2008, byl jsem dlouhodobě wikipedista a když vzniklo sdružení, přišlo mi logické se zapojit. Jsem  člověk, který je hodně digitální a neustále narážím na komplikace s copyrightem. Jeden příklad za všechny: Ve Francii, Belgii a Lucembursku není svoboda panoramatu, takže nesmíte ani vyfotit Atomium a sdílet ho. Stejně tak budova Evropského parlamentu nebo Evropské komise se nesmí fotit.


Vysvětlovali jsme politikům problematiku copyrightu


Cítil ses na stáži jako politik?

Ne, cítil jsem se jako člověk, který prosazuje určité hodnoty, ale nikdy jsem nebyl úzce spjatý s Pirátskou stranou.


Co to tedy obnáší, pracovat v Bruselu jako stážista?

Zařizoval jsem veškerou administrativu kanceláře včetně plateb, psal jsem články o  tom, co Amélie dělá, a dělal jsem správu externí kanceláře. Nejvíc mě  bavilo psaní článků. Přitom jsem musel počítat s tím, že se moje práce může každou chvíli změnit, potkával jsem se s lidmi, kteří jsou diametrálně odlišní. Stážista často jedná s administrativou europarlamentu. V té administrativě pracují lidi z různých zemí, s různou mentalitou, s některými se jedná dobře, s jinými tragicky. Člověk si osvojí základní principy komunikace v "obchodním" prostředí. Člověk třeba zjistí, že email nestačí, telefon má své místo.


Asi nejzajímavější zážitek nastal, když jsme byli s Amelií ve Štrasburgu jednání s eurokomisařem pro vnitřní trh Michelem Barnierem a  Amelie mu začala vysvětlovat problematiku copyrightu a s ním souvisejících věcí, které moc nerozuměl, jeho poradci zřejmě šajnu měli. Přišlo mi zvláštní, že takhle vysoce postavený člověk neví, která bije, v oblasti, kterou se zabývají jeho zaměstnanci.


Co zajímavého jsi na stáži organizoval?

Realizovali jsme konferenci European Internet Governance and Beyond, kde byla i založena evropská Pirátská strana, příprava zabrala několik měsíců. Bylo potřeba postarat se o 350 hostů, vyjednat výjimky se sekretariátem a zajistit celodenní program. Přípravy byly hodně stresující, ale všichni nám nakonec docela pomohli, včetně bruselského magistrátu. Řada partnerů stála o úzkou spolupráci s Amélií, s těmi se spolupracovalo skvěle, ale byli i tací, s kým spolupráce vázla. Kupříkladu pár lidí nedodrželo sponzorské přísliby, jindy byla komunikace pěkně zdlouhavá, a ještě teď jsem musel například dotáhnout jednu záležitost, která měla být vyřízená v listopadu.


V Bruselu je důležité umět francouzsky


Říkáš, že o Švédech jsi nic nevěděl, co tě nejvíc překvapilo?

Švédská mentalita. Švédi jsou velice přesní, ochotní a milí, ale já jsem byl zvyklý na mentalitu naší a balkánskou, ne severskou. Ta uklidněnost a vyrovnanost vede k tomu, že nedostáváš zpětnou vazbu, jak by sis přál. Nikdo ti neřekne tohle je dobře, tohle špatně, tohles dělat nemusel, na tohle navážeme. Místo toho děláš, co tě těší. Já přistupoval k práci v Ameliině kanceláři tak, že jsem dělal to, co si myslím, že je potřeba. Byl jsem dost překvapený, když se řešila hierarchie v kanceláři, na to jsem nebyl zvyklý. Respektoval jsem třeba předsedu sdružení, protože je předseda, ale nebyl jsem zvyklý na nějaké komplexnější vazby. Šéf kanceláře měl jasné představy o tom, jak by měla fungovat, ale bohužel se o ni příliš nedělil s ostatními. Byl to dost nezvyk, jsem zvyklý na komunitnější přístup.


Co mě překvapilo nepříjemně, bylo západoevropské prostředí. Belgičané se k sobě chovají mnohem lépe než u nás, ale schopnost něco zorganizovat, zařídit nebo změnit je mnohem horší. Po celém Bruselu je spousta nedokončených budov, firmy nereagují na emaily, nekomunikují v jiném jazyce než francouzsky. Na druhou stranu, jakmile spolupráce běží, je příjemnější než u nás.


Co by sis přál, aby se v Evropské unii změnilo?

Doufám,  že evropský parlament vzešlý z těchto voleb bude progresivnější. Aby  autorské právo už nebylo minové pole, které umožňuje zlikvidovat  kohokoli, kdo se znelíbí. Aby nikdo nezpochybňoval legálnost  couchsurfingu, spolujízdy nebo abych si mohl v klidu vyfotit třeba to Atomium. Jednoduché služby, které považuje současná generace za samozřejmé  koncepty, jsou z hlediska právních norem, které definuje generace  předchozí, nerealizovatelné. Například když vznikla letecká doprava, letadla nejprve nesměla létat přes soukromé pozemky a bylo potřeba redefinovat  soukromé vlastnictví. Před podobným problémem stojíme dnes ve vztahu k  autorskému právu a sdílení, a to nejen virtuálnímu. Společnost se mění  mnohem rychleji, než na co dokážeme reagovat z hlediska regulace.


Nakonec bych si přál, aby lidi chápali EU jako něco, čeho jsou součástí, a ne jako něco vzdáleného a neosobního. Bohužel EU je tak velká, že žádná společnost v jejím rámci se s ní nedokáže ztotožnit. Vztah Čechů a EU mi evokuje vztah Čechů vůči Rakousku-Uhersku.


A co plánuješ teď po návratu?

V dohledné době bych rád vyrazil do Záhřebu pomoct chorvatským Pirátům s kampaní. Je to komunita fajn lidí.

 

Velké díky za pomoc s editací rozhovoru patří Helče Zrůstové

Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Mikuláš Ferjenčík

Štítky: #Amelia Andersdotter #copyright #EU #Piráti #pirati.cz #wikimedia #wikipedia

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.