Mlčení o Egyptě: Naše svědomí v bezvědomí

Hodnota nebo zájem?

Rádi tvrdíme, že základní lidská práva a svobody, jak vzešly ze staletého vývoje naší civilizace, jsou univerzální hodnoty. Tvrdíme, že svoboda je nedělitelná. Kritizujeme Kubu, Venezuelu, Bělorusko, Severní Koreu. Svůj morální postoj rádi zaštiťujeme svoji historickou zkušeností, ač jsme se s ní stále nedokázali vyrovnat. My Češi přeci víme, jak trpké je žít v nesvobodě, totalitě i nedostatku.

Dnes vidíme, že tak činíme pouze tehdy, kdy se nám to hodí a kdy nás tato kritika moc nebolí. Kde se nám to hodí, a kde nás to nebolí, tam je pro nás svoboda nedělitelná a lidská práva hlasitě podporujeme. Tam, kde cítíme ohrožení našich národních zájmů či mezinárodní bezpečnosti, nám však podporovat diktatury, které „situaci stabilizují“ na úkor práv svých občanů, vůbec nevadí. Užívat si plodů svobody na úkor a utrpení druhých není ideální, ale jinak to nejde - žijeme přeci v reálném světě.

Paměť v bezvědomí

V diskuzi, která v českých mediích probíhá, se objevují dvě teze, které podlamují legitimitu egyptských protestů a vůli Egypťanů po změně. Jde jednak o otázku, zdali jsou tyto protesty vedeny opravdu za účelem zisku svobody a nastolení vlády práva, či zda jde pouze o snahu chudých mas demonstrovat nespokojenost se svou ekonomickou situací. Dále je to obava, zdali změna režimu, nepovede k radikalizaci obyvatelstva (díky Muslimskému bratrstvu a islamismu), narušení stability regionu a ohrožení mezinárodní bezpečnosti.

Odpověď na první otázku můžeme hledat v naší minulosti. Nebyla snad např. v Polsku spojena aktivita hnutí Solidarity s prosazením nejen politických, ale také hodpodářských práv – kritizován byl tehdy i ponižující nedostatek dámských hygienických potřeb v polských obchodech. I svoboda od nedostatku je základním právem. V odpovědi na radikalizaci obyvatelstva platí, že přeci nikdo předem neví, kam se může revoluce vyvinout. To však není důvod komukoli bránit ve snaze prosadit své právo proti tyranovi.

Svědomí v bezvědomí

Argument radikalizace, stability a mezinárodní bezpečnosti, a tedy proč nepodpořit svobodu v Egyptě (svobodní lidé mohou dělat problémy), se objevuje také u řady našich novinářů. Ke skvostnému klišé se dobral i Zbyněk Petráček z Lidových novin, když o situaci v Egyptě napsal, že: „ (…) jde o zvažování, pro někoho možná cynické, zda váží více stovky mrtvých při občanské rebelii, nebo riziko rozklížení bezpečnostního systému celého Blízkého východu.“

Takový pohled „nad věcí“ se příjemně formuluje z klidné Prahy, když pan Petráček žádnou podobnou Sofiinu volbu v životě neřešil, řešit nebude a ani si takové rozhodování zřejmě nedokáže představit.
O situaci v Egyptě by jistě pan Petráček mluvil jinak, kdyby byl někdo z těch stovek mrtvých jeho otec či matka, sestra či bratr, syn či dcera. Stejně tak by na dnešní dění jinak nazíral, kdyby byl někdy v totalitním režimu odsouzen za důkazy získané jeho mučením nebo mučením někoho jemu blízkého. Mluvil by snad jinak, kdyby mu jednoho dne z politických důvodů zmizel člen rodiny a nikdy se nevrátil, nebo kdyby jeho děti umíraly hlady. Je zarážející, že tak mluví člověk, který se evidentně v jiném totalitním režimu sám narodil.

Příliš vysoká cena za stabilitu

Svým dvojím metrem pro uplatňování univerzálních práv si pod sebou ČR podřezává větev a naprosto ztrácí důvěryhodnou tvář. Až příště bude chtít kritizovat Castra, Lukašenka, nebo Chavéze, bude její argumentace směrem k těmto diktátorům zcela a pouze k smíchu. Je smutné sledovat, jak stát, který obvykle prosazuje vysoké ideje a hodnoty, bez mrknutí oka tyto hodnoty zradí a přejde na tvrdou realistickou politiku.  
Máme-li obavy z porevoluční extremisace egyptského obyvatelstva a z jeho možných nepřátelských postojů vůči Západu, nedivme se, když svým chováním sami zajistíme jejich naplnění.

František Nejedlý

Autor studuje Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze.
Je rovněž základajícím členem občanských iniciativ Demokracie staví a Už dost! Od března 2010 je členem Strany zelených.

Článek byl zveřejněn na jeho blogu na serveru iDNES.cz dne 4. února 2011.
  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: František Nejedlý