Kopírovací monopol na úřadech: Úřady mají „autorská“ práva!

Přijde vám správné, že mají úřady na svých internetových stránkách poznámku, že vám můžou zakazovat kopírování informací, které na základě zákona zveřejňují? Od ministerstva vnitra po Nejvyšší správní soud se Pirátské noviny setkaly se zneužíváním kopírovacího monopolu, který v právním státě nemá obdoby.

Zákon 121/2000 Sb. jasně deklaruje v §3, že na úřední díla, kterým web úřadu bezpochyby je, se kopírovací monopol nevztahuje. Přesto vás řada ministerstev na webu přesvědčuje, že na úřední weby mají „autorská“ práva. To je ještě podivnější s ohledem na to, že řada zákonů přímo ministerstvům ukládá, aby zveřejnila určité konkrétní informace. Přesto většina webů obsahuje výstražnou značku kopírovacího monopolu.

V tomto seriálu představíme příklady zneužití kopírovacího monopolu a ukážeme i příklady veřejných institucí se správnou praxí, která práva uživatelů Internetu neomezuje.

Kopírovací monopol na Sbírku zákonů

Ministerstvo vnitra má podle informací uvedených v patičce všechna práva k informacím na webu vyhrazena. Výhrada v právním smyslu znamená, že nikdo jiný nesmí bez svolení ministerstva díla na stránce používat. Ale na úřední web se kopírovací zákon vůbec nevztahuje! Přesto se značka kopírovacího monopolu vyskytuje i na stránce, která zpřístupňuje zákony České republiky!


Ministerstvo vnitra má značku kopírovacího monopolu i pod seznamem vyhlášek a zákonů.

Nikoho snad nepřekvapí, že ministerstvo kultury, které kopírovací monopol garantuje, si rovněž osobuje právo zakazovat uživatelům, jak s nimi budou zacházet. Ministerstvo kultury šlo až tak daleko, že si značku kopírovacího monopolu umístilo do loga. Podobný problém trápí i ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo zemědělství. Na stránky Poslanecké sněmovny, kde jsou drtivá část dokumentů návrhy zákonů a usnesení, má kopírovací monopol údajně Kancelář Poslanecké sněmovny. Obdobně je tomu i u senátu a vlády.

Kopírovací monopol, který měl údajně motivovat autory k intenzivnější tvorbě, zneužívají veřejné instituce k tomu, aby omezovaly dispozice s informacemi. Ministerstvo zdravotnictví například uvádí, že má všechna práva vyhrazena. Navíc odkazuje na zhotovitele, kterým je jakási firma. Je záhadou, proč ministerstvo zdravotnictví přístup k informacím a jejich šíření omezuje, když si vůči zhotoviteli všechna práva vyhradilo. Ministerstvo spravedlnosti žádnou doložku neuvádí, jen má dole odkaz na „autora“, kterým je společnost Telefónica O2. Ministerstvo školství je na tom stejně, akorát používá systém na Linuxu.

Argument úřadů: „Státní moc jsme dali do rukou soukromých firem“

Jeden jistě namítne, ale vždyť jim to dělají soukromé firmy, které na to mají „autorská“ práva. Pokud pomineme, že „autorem“ může být pouze člověk, nikoliv firma, zjistíme, že tento argument je již principiálně vadný. Ministerstvo se totiž nemůže vymlouvat na nějakou soukromou firmu. To je stejné, jako kdyby vydalo ministerstvo rozhodnutí a tvrdilo, že se nesmí kopírovat, protože mu ho připravila soukromá advokátní kancelář.

Zákony na řadě míst ukládají ministerstvům povinnost informovat občany a ta by bez možnosti kopírování v libovolném rozsahu postrádala smysl. Ministerstva musí přestat občany strašit a musí je věcně informovat, že mají základní právo, aby si informace vzniklé činností veřejných úřadů kopírovali podle libosti, protože za vytvoření těchto dat už jednou zaplatili.

Příští díl seriálu se zaměří na nejkurióznější případy českých úřadů, pak budou následovat ministerstva, která mají přijatelnější praxi a nakonec úřady, které postupují zcela správně.

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Jakub Michálek, člen komise pro kopírování a Internet