Pirátská identita? Svoboda a rovnost

Jakub Michálek, jedna z výrazných osobností České pirátské strany, člen předsednictva Pirate Parties International, načrtl téma pirátské identity a vyzval k další diskuzi o ní. Polemizovat hodlám jen s některými myšlenkami z jeho textu. Spíše se pokusím obrátit pozornost jiným směrem, k pirátským kořenům.

Pirátství je cool, pokud se z něj nestane Lidová fronta Judeje

Jak vzniklo novodobé pirátství? Za fenoménem stojí skupina lidí kolem serveru The Pirate Bay, který se stal vlajkovou lodí pro bezplatné šíření informací v kyberprostoru. Můžeme namítnout, že podobně důležitou roli sehrál třeba i Napster. Švédům z Pirátské zátoky se ovšem povedl ideový majstrštyk – zvedli hozenou rukavici hudebního průmyslu, který se s nástupem internetu snažil proti sdílení bojovat, a z negativní označení „pirát“ učinili výhodu. K pirátství se otevřeně přihlásili. Pochopili, že pojem pirátství má i své pozitivní konotace, jako symbol vzpoury, svobody a volnosti. Tentokrát jako symbol vzpoury proti všežravým kapitánům hudebních a jiných korporací. Tím předurčili i pozdější nástup pirátských stran.

Zastánci názoru, že používání kontroverzního názvu je politicky nevhodné, nikdy nebyli schopni docenit sílu provokativního náboje. Nejsou zřejmě ani schopni plně reflektovat změnou realitu a vidět, že pirátství je již několik let pro milióny lidí z planety něčím naprosto přirozeným. Nedochází jim ani propagandistický efekt. Co je kontroverzní, to zaujme.

Debaty o tom, zda si čeští piráti budou říkat Česká pirátská strana či pouze Pirátská strana nebo pouze Piráti považuji za nepodstatné. Podstatnější bude, co dokáží reálně nabídnout a zda se stanou silou schopnou prosadit změny. Půtky o název spíše připomínají nechvalně známou československou pomlčkovou válku nebo debaty Lidové Fronty Osvobozené Judeje z produkce Monty Python. A upřímně nechápu proč je toto téma spojováno s pirátskou identitou, naopak si troufnu odhadnout, že většinu pirátů nezajímá a je spíše interním technickým řešením politické platformy než otázkou k všepirátské debatě.

Pirát sobec nebo rovnostář?

Jakub svůj článek o pirátské identitě navozuje citací Ivo Vašíčka (současného místopředsedy Pirátů) „Jsem pirát, žiju podle sebe a nebudu se nutit do standardu.“ Dumám nad ním již pomalu celý den, ale moudrý z něho příliš nejsem. Možná je pouze ne zcela výstižným vyřčením správné myšlenky. Může ovšem svádět i k výkladu, který ho bude interpretovat jako náznak egoismu. Mohl by být přeformulován do tvaru „Žiju podle sebe, nic ostatní mě nezajímá.“ To by možná odpovídalo jistým rysům české nátury, ale pro vnímání pirátství by podobné chápání mohlo být smrtící. Konečně tímto směrem míří i jedna část kritik pirátství: „chtějí všechno zadarmo“, chtějí jen krást a nic jiného je nezajímá“, etc. Tento druh kritiky zčásti vyvrátily první teze švédské Pirátské strany, která solidárně zaútočila na neblahé efekty monopolistů z farmaceutického průmyslů a upozornila, že patenty v řadě oblastí slouží k neetickému obohacování.

Právě aktivity tohoto druhu dávají pirátskému úsilí legitimitu a šanci získat širokou podporu. Naopak pouze boj za svobodu sdílení hudby, filmů, her či dalších digitálních produktů by politické snažení tohoto druhu předem diskvalifikoval.  

Samozřejmě Jakub dále ve svém textu rozvádí pozitivní principy s pirátství spojené, čímž případný negativní výklad sloganu neutralizuje, ale i tak mi jeho použití přijde šťastné. Zmíním jiné možné slogany, které by mohly pirátskou identitu vystihovat, nejprve však krátký historický exkurz.

Pirátství je vzpoura

V nedávné době se pirátství stalo inspirací pro novodobé myslitele, kteří odmítají teze o ukončeném vývoji společnosti a o neměnnosti současného systému. Základ pro formování nových myšlenek jim poskytuje i pátrání v historických pramenech. A právě v pirátství 17. a v 18. století nacházejí zárodky pokusů o rovnostářské společnosti v protikladu k moci monarchií transformujících se pomalu ale jistě do globálního kapitalismu. O rozvoji námořního podnikání můžeme konečně paralelně s Internete uvažovat i jako o mezinárodní síti. I ta námořní, díky rozloze oceánů a neobsazenosti některých území, tedy nekontrolovatelnosti, umožňovala únik i prostor pro samostatnou, nikým nenařizovanou aktivitu. Podobný prostor dokázal vytvořit Internet.

Vzbouření námořníci, kteří se dali na pirátskou dráhu celkem pochopitelně netoužili po nové tyranii, která byla často příčinou jejich vzpoury. Proto nepřekvapí, když se v textu britského časopisu Do or Die, jehož překlad najdete na webu Advojka.cz, dočteme následující slova: „Rovnosti, volnosti a bratrství se dařilo na moři stovky let před francouzskou revolucí. Vrchnost byla mnohdy šokována libertariánskými tendencemi. Holandský guvernér na Mauritiu se setkal s pirátskou posádkou a komentoval to takto: „Každý muž má stejné slovo jako kapitán a každý muž nosí pod pláštěm vlastní zbraně.“ A dále: „ Tvrdý život na moři zkrátka učinil ze vzájemné pomoci taktiku přežití. Přirozená solidarita námořníků byla přenesena do pirátské organizace. Stanovy běžně obsahovaly pravidla, podle nichž zranění kolegové z lodi, kteří se již nemohli zúčastnit boje, dostanou podporu.“

Podobně fungovalo i velení na lodi: „ Kapitáni byli voleni a mohli být kdykoliv odvoláni za zneužití své autority. Kapitán nepožíval žádných zvláštních privilegií: jemu, „nebo jakémukoliv jinému důstojníkovi nepatří více [jídla] než jakémukoliv jinému muži, ba ani svou kajutu si nemůže ponechat jen pro sebe. Kapitán měl právo velet pouze ve výhni bitvy, jinak provádělo veškerá rozhodnutí osazenstvo lodi.“ Podobně svobodomyslný přístup platil i v dalších oblastech, byť ne vždy a všude, posádky lodí bývaly multirasové, výjimkou nebyly homosexuální vztahy a je doloženo i několik pirátských kapitánek.

Konec historického pirátství nápadně připomíná tlaky, kterým čelí dnes Internet, včetně poslední eskalace kolem Wikileaks i internetového povstání iniciované skupinou Anonymous. „ Pirátský boj proti obchodu se nakonec stal příliš úspěšným, než aby mohl být tolerován. Stát zápasil o možnosti růstu obchodu bez zábran pro kumulaci kapitálu.“

Pirátská budoucnost

Pokud novodobé pirátství povstalo z nových možností techniky i z odporu proti diktatuře byznysu i státní cenzuře, nevyhnutelně ho čeká podobný zápas, který sváděli korzáři na vlnách Atlantického oceánu. A stále není rozhodnuto, kdo v tomto zápase uspěje. Piráti jsou sice v početní převaze, ale loďstvo korporací zatím disponuje silnějšími zbraněmi a má i silnou podporu současných mocenských struktur. Příznivci pirátských myšlenek si mohou vybrat, zda se tlaku podvolí nebo se budou bránit. Jisté je, že na účinnou obranu nebudou stačit příručky ze skautských táborů. Moc se nikdy nevzdá snadno a je schopná použít všechny dostupné prostředky, aby si stávající rozsah moci zachovala. To hlavní, co může pirátům v zápase pomoci je právě vědomí a hodnota svobody a s ní související rovnosti . Pokud tyto principy přijmou za své a budou je prosazovat všude tam, kde to bude jen trochu možné, získají tím nejen morální převahu, ale i nástroj, který jim umožní dosahovat lepších výsledků. Svoboda a rovnost jsou logickým základem pirátské identity. Pokud budou pomíjeny, hrozí, že se z pirátů stanou jen další chobotnice zápasící o moc. I proto je dobré mít na paměti například tato slova:  

Štěstí spočívá ve svobodě a svoboda v odvaze. (Perikles)

Přátelství nesnáší ani otroky, ani pány. Potřebuje rovnost. (Ivan Alexandrovič Gončarov)

Chléb, cibule a svoboda jsou lepší, než kuře, med a robota. (Arabské přísloví)
  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Emil Havran