Pat a Mat řádí v České televizi: Údaje o neparlamentních stranách neexistují!

Žádost

Nejprve jsem podal informační žádost, ve které jsem chtěl znát způsob, jak Česká televize, která hospodaří s miliardami veřejných peněz, zaručuje politickou vyváženost vysílání. Chtěl jsem znát, kolik minut dostaly jednotlivé politické strany ve vysílání a zjistit, v jakém poměru je tento vysílací prostor k jejich preferencím. Zejména mě zajímalo, jak si na tom stojí neparlamentní strany.

Na žádost odpověděla Česká televize za tři týdny, zatímco zákonná lhůta činí 7 dní, a v odpovědi vyjádřila svůj názor, že žádost nesplňuje zákonné požadavky a pokud ji nedoplním, bude odložena. Česká televize se ani nenamáhala tím, aby mi řekla, že chce znát moje datum narození. Říkáte si, že pro poskytnutí informací není datum narození potřeba? Máte úplnou pravdu. Fakt, že chybí datum narození samozřejmě podle zákona není důvodem odložení žádosti..., ovšem pokud nejste v České televizi. :-)

Stížnost

Tato nekompetence mě natolik vytočila, že jsem obratem žádost doplnil a rovnou s ní podal stížnost. V té jsem České televizi vytkl, že nedodržela lhůty a neurčila správně datum doručení, protože při dodání do datové schránky je podání učiněno okamžikem, kdy správnímu orgánu došlo, nikoliv okamžikem, kdy se do datové schránky osoba přihlásila.

Infostížnost

A opět začala dlouhá doba, kdy Česká televize nereagovala. Proto jsem proti vyřizování žádosti podal tak zvanou infostížnost na nečinnost, o které rozhoduje generální ředitel České televize. Nejprve se mi generální ředitel omluvil, že jejich pracovník neumí pracovat s datovou schránkou a přikázal České televizi, aby žádost do 15 dnů vyřídila.

Následoval zábavný odstavec, že datum narození sice není důvodem odložení (jak původně televize tvrdila), ale že je žádost má podle zákona mít, tak je třeba zákon dodržet. Dovolím si citovat, co ve vztahu k mému podání nazvanému „Žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím“ pan generální ředitel napsal:


Pro ty, kdo zrovna nemají na očích zákon o svobodném přístupu k informacím, připomínám, že zákon ukládá povinnému subjektu vyzvat žadatele k doplnění právě v případech, kdy nedostatek údajů brání vyřízení žádosti (§14(5)a InfZ), například v případě poskytnutí licence. Ale já jsem žádnou licenci nechtěl, já jsem chtěl jen informace!

Rozhodnutí: Místo informací dva internetové odkazy

Moje podání, které čítalo tři věcně správné odstavce, do kterých se vešlo jak doplnění, tak stížnost, bylo podnětem pro Českou televizi k rozsáhlé lidové tvořivosti. Světe div se, Česká televize vyprodukovala pětistránkový elaborát, jehož podstatou bylo poskytnutí dvou internetových odkazů na dvě publikace, které mě vůbec nezajímaly a o které jsem vůbec nežádal:

• Analýzu vysílání od soukromé společnosti, která vysílací časy neobsahuje a slovo neparlamentní nikdy neviděla, takže řeší výlučně strany ČSSD, ODS, TOP09, VV, KDU-ČSL, SZ a KSČM.
  
• Etický kodex České televize.

Česká televize v odůvodnění jednoznačně uvedla, že žádná informace o délce vysílání pro jednotlivé politické strany neexistuje. Z odůvodnění také vyplývá, že Česká televize nemá k dispozici dokument, který by obsahoval analýzu zastoupení neparlamentních politických stran.

Na jednu stranu má v kodexu napsáno, že bude zpracovávána analýza prostoru poskytnutého jednotlivým stranám a hnutím, na druhou stranu toto kritérium evidentně vůbec nesleduje.

Chyba není v nás, ale v zákoně

Další čtení už je jen pro otrlé, protože je to snůška právní ignorance a mocenské arogance:

Nejprve se Česká televize ohradila proti tomu, že jsem uvedl, že podle výslovného znění §1 zákona o elektronických úkonech je Česká televize orgánem veřejné moci pro účely tohoto zákona a že se vůči orgánům veřejné moci činí podání podle §18 tohoto zákona, přičemž pravidla jsou stejná jako pro písemnosti.

Česká televize se s tím vypořádala jednoduše: „Použití legislativní zkratky orgán veřejné moci je v tomto zákoně chybné.“ Zde už Česká televize zapomněla, že zákon je zákon a zákony je nutné dodržet. (Srovnej část infostížnost.) Česká televize sice zjistila, že jde o legislativní zkratku, ale už zapomněla, co to legislativní zkratka znamená.

Kdo je úřad? Ne Česká televize, ale žadatel!

To nejlepší nakonec: Česká televize na základě své geniální úvahy dospěla k tomu, že při vyřizování infožádosti vlastně vůbec není správním orgánem.

Tak tedy malé cvičení: Co je to správní orgán? Orgán, který vydává rozhodnutí. Jak se jmenoval dokument, ve kterém dospěla Česká televize k tomuto kurióznímu závěru? Rozhodnutí České televize. Stačilo jí k tomu několik nesouvisejících citátů z judikatury ústavního soudu, které se ovšem zákona o elektronických úkonech vůbec netýkaly.

A protože Česká televize není orgánem veřejné moci, když jí posíláte písemnost, řídí se její doručování §21 správního řádu. Ale §21 Doručování právnickým osobám je v díle 4, který uvozuje §19 Společné ustanovení o doručování, podle něhož „písemnost doručuje správní orgán.“

Takže si ten okamžik vychutnejte, stačí psát dopis České televizi a už nejste jenom ubohý občan, ale jste správní orgán neboli úřad. :D

Je tohle vůbec možné, nebo šéfují právní oddělení České televize Pat a Mat?

  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: Jakub Michálek, člen komise pro kopírování a Internet Pirátské strany