20. 10. 2010
Kauza | Přinášíme článek o rušení železničních lokálek v ČR. Chvíli jsme se rozhodovali, zda tento příspěvek umístit do sekce Názory, nebo Kauzy, jejíž spuštění jsme v redakci plánovali už delší dobu. Vzhledem k tomu, jakým způsobem Ministerstvo dopravy rušení tratí oznamuje a svým způsobem nutí Pirátské noviny suplovat jeho práci, přiklonili jsme se k sekci Kauzy.
Máme
jednu z nejhustších železničních sítí světa. Je to chyba nebo dobrá
startovní pozice k budoucímu vývoji rozumnějším směrem? Vyhovuje nám
dnešní automobilové a dálniční šílenství a rostoucí závislost
na ropě? Budeme také rušit lokální tratě, jako to udělali v západní
Evropě před 40-50 lety? A budeme poté některé z nich stejně jako sousedé
na západě později obnovovat, až si uvědomíme, že jejich zrušení byla
chyba? Volba je na nás.
Jak
dříve naznačil exministr dopravy Gustáv Slamečka, začalo před několika
dny ministerstvo dopravy (MD) s přípravou první fáze rušení
regionálních tratí. Jedná se o sedm lokálek, kde skončila pravidelná osobní
doprava. Na některých z nich před několika lety, na jiných sotva
před pár měsíci. Na řadě z nich je ale dále provozována
příležitostná osobní nebo nákladní doprava. Jsou to tyto tratě: - Čejč - Uhřice u Kyjova: Přes 10 let bez pravidelné osobní dopravy, navazující úsek Uhřice-Ždánice byl na jaře 2010 vytrhán
- Hrušovany nad Jevišovkou - Hevlín: Pravidelná osobní doprava skončila k 30.6.2010, uvažováno obnovení chybějící části trati do Laa an der Thaya v Rakousku, z důvodu ekonomické krize pozastaveno
- Aš - Aš státní hranice: Jedná se o propojení se SRN
Mimo tento seznam ještě existuje další obsáhlejší seznam tratí, kde
vede správní řízení o zastavení dopravy Drážní úřad. Navíc k
předcházejícím tratím zde jsou tyto:
- Broumov - Otovice zastávka: Trať končí nedaleko hranic s Polskem a na polské straně je obnovována
- Loket předměstí - Krásný Jez
- Čelákovice - Mochov: Malý zájem obce Mochov, nádraží je prý daleko, pohled na mapu svědčí o opaku
- Děčín hl. nádraží západ - Teplice lesní brána
Téměř jisté je, že to tímto výčtem neskončí, přijdou další tratě, kde se zastavil nebo zastaví provoz a pak, a to zřejmě velmi rychle, bude následovat zrušení. S
udržováním nepoužívané trati pro případ potřeby po dalších cca 10 let,
jak tomu dosud bývalo, není možno do budoucna počítat. Počet tratí,
které by měly být celkově zrušeny, je mezi 25 a 60, informace na toto
téma jsou nejednotné a dá se z nich tušit, že MD a jiné instituce snad
ani samy nevědí, co vlastně přesně chtějí.
Vyhlášky o rušení tratí vyvěsilo MD na svou veřejnou vývěsku v rozmezí data od 14.10.
do
18.10. s lhůtou na vyjádření dotčených stran do 10 dnů s tím, že
dotčeným obcím, Českým drahám, Správě železniční dopravní cesty (SŽDC),
Ministerstvu obrany a příslušnému krajskému úřadu bylo toto zasláno
adresně dopisem, jiné subjekty toto mohou zjistit pouze tak, že tyto
informace na vývěsce během 15-denní doby vyvěšení najdou a stačí zavčas
zareagovat. Ruku na srdce, kolik soukromých osobních a nákladních
železničních dopravců, železničních spolků a obyčejných občanů dnes a
denně sleduje vývěsku ministerstva? Je vůbec v lidských silách číst
všechny elektronické i fyzicky existující "nástěnky" ve všech úrovních
veřejné správy, aby nám tak neuteklo něco, co nechceme?
Za zdůraznění stojí tyto skutečnosti:
- K vyvěšení oznámení o zahájení správního řízení o zrušení tratí došlo těsně
před komunálními volbami. Nehrozí tak, že by nepopularitou těchto opatření byly ovlivněny výsledky stran vládní koalice.
- Lhůta
k vyjádření dotčených obcí je tak krátká a načasovaná tak špatně, že
tyto obce sotva stačí zareagovat v čase, kdy se po volbách sejdou jejich
zastupitelstva a teprve zvolí svá nová vedení. Je vůbec možné, že to
nebyl úmysl?
Dráhy tedy budou zrušeny s minimálním odporem, protože "nikdo
neprotestoval", což je brilantní, legální ale však velmi smutný a
neférový tah, který usvědčuje naše současné vládce chvástající se
slušností a někdy dokonce i transparentností v lepším případě z
nekompetentnosti a v horším z promyšleného škodlivého postupu, který tak
zbytečně zmaří existující hodnoty, které naši předkové vybudovali
holýma rukama a my se všemi našimi prostředky je nemůžeme nebo spíše
nechceme udržet, natož abychom se je snažili spravit a vylepšit tak, aby
poskytovaly výkony na úrovni doby.
Proces rušení tratě znamená, že již nadále nebude považována za trať a její vlastník
(zde
SŽDC) o ni nebude muset dbát a tak ušetří prostředky za údržbu trati,
kterou je jinak povinen ze zákona provádět i přesto, že je zde malý
nebo žádný provoz. Tím to ovšem neskončí, po zrušení následuje obvykle
velmi brzy její aktivní likvidace a jakékoliv budoucí obnovení trati se
tak stává velmi těžko proveditelným až nemožným. Pozemky jsou prodány,
zastavěny a eventuálně jsou provedeny i terénní úpravy.
Jako memento zde může posloužit trať Hostašovice - Nový Jičín, která
po poškození při povodních před několika lety místo obnovení byla ve
zrychleném řízení zrušena a nyní je v likvidaci. Zrušení trati a
výstavka cyklostezky místo ní bude stát zhruba tolik, co by stála její
oprava, na niž už byly připraveny prostředky.
Přitom existuje několik dalších nedestruktivních možností, jak stát
svou neochotu dobře pečovat o svěřený majetek může řešit:
- Převést dráhu úředně na vlečku, zákonem vyžadovaná údržba je pak nižší a levnější a trať je přesto použitelná.
- Trať
i po zrušení nelikvidovat, bohužel i v případě vůle k jakémusi
"zakonzervování" nastupuje problém s rozkrádáním, kterého se
nepoužívaná a někdy i používaná dráha stává obětí. Zde jsou i rezervy v
příslušných zákonných předpisech, které by jistě v případě dostatečné
vůle bylo možné upravit tak, aby netlačily na tvrdé dilema "buď draze
udržovat nebo rychle zlikvidovat" bez možnosti další alternativy.
- A v neposlední řadě: Nabídnout dráhu jinému soukromému provozovateli, který by ji zvládl provozovat lépe a levněji.
Místo, aby naši vládcové dodrželi své hlavní programové zásady týkající
se podpory podnikání, spěchají s rušením tak rychle, až to bere dech.
Přitom existují důkazy, že i v případě nezájmu státu a jím vlastněných
organizací dráhu opět probudit k životu a s úspěchem používat jde, což
dokazuje zmrtvýchvstání trati
Šumperk - Sobotín - Kouty nad Desnou, která měla po povodních v roce 1997 přestat existovat, ale díky aktivnímu přístupu a zájmu dotčených
obcí došlo k obnovení, zásadním opravám a obnovení provozu s velmi
slušnou četností spojů. Dalším důkazem jsou Jindřichohradecké místní
dráhy, které s úspěchem provozují úzkorozchodné tratě Obrataň -
Jindřichův Hradec a Jindřichův Hradec - Nová Bystřice. Třetím příkladem
je vycházející hvězda trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov, kterou pro
turistický provoz v sezóně opravuje a provozuje společnost KŽC.
A na závěr: Co s tím můžeme udělat?
Mnohé. Máme v naší zemi spoustu úředníků a zastupitelů na všech
úrovních státní správy. Jim nebo na ně si můžeme stěžovat. Můžeme
zkontaktovat svého poslance, senátora, krajského zastupitele, obecního
zastupitele. Máme ombudsmana. Když to bude dělat jeden člověk, nedosáhne
pravděpodobně ničeho a bude označen za věčného stěžovatele. Ale co když
to udělá 10 lidí? Nebo 100? Nebo 10 000? Kolik hlasů se dá ignorovat?
Sdílet na Facebooku
Autor: Pavel Prchal
