Archiv

Ivan Bartoš: Komunální politika je o tři patra níž

02. 10. 2010
Sdílet na Facebooku Tweet

Co chystají piráti do komunálních voleb? Ivan Bartoš mluví o programu, o pirátském kandidátovi na senátora Pavlu Přeučilovi a jeho přístupu ke vzdělání a k léčivému konopí, obhajuje koalice na komunální úrovni. Na přetřes přišla i „ortodoxně katolická“ iniciativa DOST, od které se Piráti distancovali. Pirátské noviny přinášejí rozhovor Petra Žantovského s Ivanem Bartošem na Českém rozhlase 6.

Ivanvolby2010

Jednou z takzvaných malých stran, které se ucházely v poměrně nebývalém počtu i slyšitelnosti o úspěch v parlamentních volbách, je Česká pirátská strana. Navzdory jarnímu neúspěchu ji vidíme i dnes v řadě těch, kdo chtějí oslovit voliče v podzimních volbách, komunálních a doplňovacích senátních.

O českých pirátech, na rozdíl od jiných stran, platí, že se nevymezují ideologicky. Když si listujete jejich programem, nezískáte úplnou jistotu, zda strana sama sebe chápe jako pravicovou či levicovou, ba dokonce můžeme získat dojem, že podobné dělení pro české piráty nic neznamená. Vymezují se napříč.

Ve srovnání s většinou poměrně zřetelně vymezených stran, stojí piráti v pomyslném ideologickém vzduchoprázdnu. Říkám ale ideologickém, nikoli ideovém. Ideje strana má a to zásadní, jak uvidíme asi za chvíli. Původní politické hnutí s názvem Pirátské vzniklo ve Švédsku, to si zopakujme. Dva z tamních pirátů zasedají v Evropském parlamentu. Piráti operují i v řadě jiných zemí. Účastnili se voleb ve Velké Británii, v Německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko získali 1,5%, což je na tak malý politický subjekt jistě úspěch.

České piráty vede předseda Ivan Bartoš, nedávno zvolený znovu do této funkce. Mladý muž s nadstandardním akademickým vzděláním. Doktorát získal na informatice. Studoval také ve Spojených státech, takže se dá asi říci, že to je taková vlaštovka, která by za jistých okolností mohla do toho našeho ustáleného rybníčku české politické bramboračky vnést trochu světlého nadhledu.

A právě Ivan Bartoš (na snímku se švédskou europoslankyní za Pirátskou stranu Amelii Andersdotter) je mým dnešním hostem. Dobrý večer.

Dobrý večer Vám i našim posluchačům.

Já jsem na začátku velmi stručně zrekapituloval ten váš letošní parlamentní pokus. Možná bych se k němu ještě chviličku vrátil, když dovolíte, než se pustíme do těch komunálních a senátních voleb. Jak byste hodnotil zpětně, protože vy jste byl hostem mého pořadu před parlamentními volbami, od té doby jste tu nebyl, jak byste hodnotil pozici pirátů v parlamentním klání a ten výsledek?

Ten výsledek, a není to žádný alibismus, bych hodnotil pozitivně vzhledem k faktu, že Česká pirátská strana existovala necelý rok v době voleb. Volilo nás přes 42 000 voličů. Získali jsme tedy 0,8 %. Já si myslím, že to byl úspěch. Nebylo příliš času ani prostoru se někde ukazovat, třeba v mainstreamových mediích, nicméně s těmi prostředky, které jsme měli, si myslím, že strana udělala maximum. Voliči se ozvali, děkujeme za ty hlasy a doufáme, že to bude pokračovat v tomto směru i do budoucna, například právě v komunálních volbách, popřípadě v senátních.

Nicméně ryze pragmaticky a finančně i ekonomicky vzato jste za ta svoje volební promile nezískali státní příspěvek, poněvadž jste nepřekročili určitý předepsaný počet procent. Z čeho vlastně financujete stranu, to přece nemůže být úplně laciná věc?

Říkal jste z pragmatického pohledu... Je to takové spíše úsměvné vypočítání ceny hlasů, ale nás ten hlas, když počítáme náklady jak na internetovou kampaň, tak třeba na lokální kampaně, vycházel v průměru asi na 2,50 Kč, což byla výborná cena za hlas.

Nicméně strana funguje na principu samofinancování převážně od našich podporovatelů a členů. Částky, které se točí na našem transparentním účtu, a jsme jediná strana, která transparentní veřejný účet má, nejsou nijak horentní. Jsou třeba i v řádu stokorun, nebo různé násobky 64,-, 128,-. Nicméně ty peníze se dohromady poskládají. Možná mají lidi strach své jméno spojit s naší stranou, protože je tam vidět jméno, který přispěvatel přispíval, ale ty peníze nakonec nejsou na nějakou volební kauzu nebo kampaň, spíše spoléháme na virální šíření a šíření mezi lidmi. Je pravda, že kdo si zaplatí, dostane se do sněmovny, ale my to zkoušíme jinou cestou a já doufám, že lepší.

Proč myslíte, a já vás vezmu za slovo, když říkáte, že se někteří lidé stydí za to, že by byli spojování právě s vaší stranou? Myslíte si, že je na vás něco takového ulpívajícího, co by mohlo na někoho vrhnout stín?

Já si myslím, že tohle je v České republice obecné pravidlo, že spojovat se s jakoukoli stranou je problematické. Je třeba vidět i za „průhlednými“ Věcmi veřejnými, že skutečně nikdo neví, jak je tato strana od prvopočátku financovaná. Chcete-li po konkrétním člověku v Čechách, aby vyjádřil názor nebo příslušnost, případně podporu, nějaké straně, je to těžké a i proto jsou volby tajné. A na druhou stranu ty nádoby jsou jakoby spojité, a když žijete v nějakém mikroregionu nebo regionu a vyjádříte podporu politické straně, můžete být nějakým způsobem stigmatizován. Již jsem toto opakoval, my například očekávali podporu třeba provozovatelů hostinských nebo hotelových zařízení, protože námi navrhované změny jim přinášejí úlevu díky zrušení poplatků OSE a podobně. Člověk, který spojuje svoje jméno s Českou pirátskou stranou může například očekávat ob týden hygienickou kontrolu zcela nesouvisející s tím, že se původně ozval: „Podporuji piráty kvůli tomuto problému.“

Vendeta úředního šimla, myslíte?

Viděl bych to tak, i jsem slyšel takové názory od lidí, se kterými jsem konkrétně vyjednával podporu.

No dobrá, tak jsme v Čechách. V Čechách je možné ledacos…

Pojďme zpátky k Pirátům. Na to jsem se Vás na jaře ani myslím nezeptal, proč jste se dali, když jste se rozhodli Vy a Vaši kolegové pro působení ve veřejné politické aréně, směrem pirátským? Je to čistě inspirace z toho Švédska, nebo co vlastně bylo tím hlavním podnětem?

Prvotní impuls tam samozřejmě byl. My jsme tenkrát, možná úsměvně, říkali, že to byl akt čirého zoufalství založit politickou stranu. Nicméně prvotní důvody byly takové, že nezisková organizace nebo občanské sdružení nemá přílišnou váhu. V naší české společnosti nejsou akceptovány a pokus o změnu nějakého zákona či seriozní vystupování a prostor v mediích skutečně získá pouze politická strana. A to málokdy, ale získá.

Teď třeba s retrospektivou toho roku, pohlédnu-li dozadu, tak naše volba byla správná, protože je tady již řada kroků a řada dílčích úspěchů, které se nám podařilo prosadit. Zase, a to jsme třeba před tím půl rokem neměli, jsme bráni například malými stranami jako partner k diskuzi, popřípadě i jako soupeř, ale i organizacemi, ať akademickými, či neziskovým sektorem, jako třeba O sto šest (Otevřete.cz), či Konopí je lék a podobně. Najednou jsme partner k diskuzi, takže já vidím například odkrytí tajné novely autorského zákona, kopírovacího monopolu, který zde třeba budeme dneska řešit, to jsou úspěchy, které díky tomu, co děláme a jak to děláme, přicházejí.

Jak se díváte na možnosti které máte v médiích? Teď zrovna tu jste, sedíte v jednom z profilových politických pořadů veřejnoprávního rozhlasu, nicméně asi to není úplně častá věc. Jak vy posuzujete své možnosti, ne jenom Pirátské strany, ale i obecně těch menších neparlamentních stran v mediích v Čechách?

Já si myslím, že můžeme brát veřejnoprávní média, kde jsou nastavená pravidla. Tam dostáváme prostor, i když je třeba samozřejmě rozlišovat prostor reprízovaného pořadu desetkrát za sebou oproti hodinovému vystoupení politika v partii. Ty šance by samozřejmě mohly být větší, ale my se snažíme jít také vlastní cestou. Nemá smysl nad tím plakat. Vadí nám spíše ty filtry, které mezi neveřejnoprávními médii jsou nastaveny tak, že znevýhodňují nejen malé strany, ale skutečně, a to neovlivní nikdo. Evidentně to znamená, kdo je buďto populárnější, zajímavější, má lepší kauzy, nebo kdo má peníze a popřípadě inzeruje v daném médiu, ten prostor dostane.

Tomu se nemůžeme asi nikdy rovnat, proto třeba hned po volbách do poslanecké sněmovny vznikl projekt Pirátské noviny, což je jakési spřízněné internetové periodikum, které má návštěvnost 180 tisíc individuálních IP adres. Články konečně začaly přejímat například různé RSS systémy.

Nepláčeme nad tím, že nejsme zváni. Ale díky pozvání třeba k Vám tento pořad, a teď to myslím upřímně, respektuji. Myslím si, že má váhu, i když si nejsem jistý třeba poslechovostí tohoto pořadu, ale je to tak, jak jsem řekl.

Ne, já jsem se na to ptal mimo jiné proto, že přeci jen přicházíte s mladou stranou. Stranou, která vábí především mladého voliče, mladého zájemce o moderní pohledy na politiku, svět kolem nás a technologické prostředí. Nová media, stará media, vy říkáte televize, rozhlas a tak dále. Nová media, my jsme viděli řadu velmi úspěšných akcí a byla to třeba ta vajíčka s panem Paroubkem a další aktivity, které se odehrávají ve virtuálním prostoru na komunitních serverech. Nějakým způsobem se ti lidé shromáždí a  ta aktivita je spontánní. Počítáte s něčím podobným, nebo i pracujete cíleně s tímto typem, kromě Pirátských novin, o kterých jsme  mluvili?

Ano, to děláme, myslím si, že to je jeden z našich komunikačních kanálů. Je tím třeba platforma na Facebooku, ale i Twitter a podobně. Věříme ve virální šíření informací, podobně jako fámy nebo pomluvy, se i dobrá věc šíří po Internetu poměrně rychle. Na Facebooku máme v současnosti zhruba 23 tisíc fanoušků. To číslo neroste tak dramaticky, jako to bylo před volbami, nicméně narůstá, a tu sílu médií se snažíme využít. Ale i v tomto případě jsou ve finále potřeba peníze. Ale rozhodně se to dá dělat tímto způsobem.

Bez sponzorů se nedají dělat kontextové reklamy na Facebooku a masivní Google bombardování bannery a podobně.

Každopádně jarní volby ukázaly jednu docela důležitou věc, všichni komentátoři na to z různých pohledů upozorňovali, a to je, že určitá únava voliče tou okoukanou masou politiků, kteří si tady dvacet let usurpovali, když to řeknu takovým ošklivým slovem, veřejný prostor. A třeba fenoménem kroužkování dostali dopředu lidi, které nikdo nezná. Byl to nejenom vstup Věcí Veřejných, Topky, která sice je plná známých tváří, nicméně pro mnoho lidí to mohl být nový mladý subjekt. I Zemanovci kupodivu byli subjekt, který přilákal hodně mladých voličů, podle těch statistik mezi dvacátým a třicátým rokem věku. To znamená, že  poptávka po změně, ale ne jen takové té falešně změně pro změnu, ale skutečné změně politického paradigmatu je. Pociťujete to vy, když se setkáváte někde s voliči nebo s lidmi z veřejnosti, že byste vyhovovali části této poptávky?

My se s tím setkáváme, nicméně ohledně voleb je vždycky taková vyvolaná chiméra nebo iluze a pokud je volič nespokojený a hledá nějakou alternativu, tak očekává, že ta alternativa vyřeší veškeré jeho problémy. Ale s tímto Piráti nikdy ani do těch předchozích voleb nešli, ani to neproklamují. I třeba v programu jsme neslibovali reformy zdravotnictví a podobně. Je potřeba si uvědomit, že volby byly postaveny tak, že  jsme do toho šli s tím, abychom obsadili alespoň jedno nebo dvě křesla a měli konečně člověka, který sedí u tohoto zdroje informací. I když, ani opoziční strany u tohoto zdroje evidentně nesedí, což jsem slyšel ve Vašem minulém pořadu. V komunální politice ani opozice nemá ty patřičné informace. Potřebujeme dostat do politického života lidi, kteří za nás budou navrhovat do poslanecké sněmovny zákony, mohou komentovat a naopak informovat veřejnost.

My jsme nikdy nenabízeli, že vyřešíme problémy důchodové reformy. I když transparentnost, kterou prosazujeme... Po tom, co se děje tři měsíce po volbách, tak o žádné transparentnosti se tady hovořit nedá, o nějakém zjednodušení, zveřejňování zakázek. Služební zákon patrně nevstoupí nikdy v účinnost. My jsme nabízeli specifický pohled, a s tím jdeme i do komunálu. Často se někdo ptá, koho byste chtěli mít za primátora. My nemáme žádné komplexy velikášství a na primátora neaspirujeme.

Skutečně přinášíme určitou programovou část, která může řešit problémy i v Praze v  komunálních volbách a očekáváme, že se prostě najde skupina lidí a doufám, že bude třeba hodně slyšitelná. Praha může být hodně zajímavá, Plzeň kde kandidujeme, Ústí, Ostrava... A ta skupina ví, že jsou  potřeba i hlasy.

Nechci říkat dozorci či policisté, ale skutečně chceme být někdo, kdo přinese do politiky tenhle pohled. Například IT pohled, který ve vedení radnic evidentně buďto zcela chybí, nebo naopak je, ale kope za někoho jiného než za lidi, kterým má sloužit.

Tak to jsme se dostali v podstatě velice plavmo k těm programovým otázkám, u těch se zastavme, ty jsou podstatné. Za vás, pokud je mi známo, kandiduje jediný kandidát do senátu pan Přeučil. Vedle toho máte řadu kandidátek v komunálních volbách, to jste sám říkal. Pojďme o těch programech, to co se týká senátu, tam je to jasné, tam se asi dá brát jako berná mince program tak jak ho prezentujete v průběhu toho celého letošního snažení. Které byste Vy akceptoval body, nebo co si myslíte?

Představte si, že máte svého člověka v senátu, co bude to první, co on tam bude dělat?

Tak, hovoříme nyní o našem pirátském senátorovi. Pan Přeučil se velmi sžil s pirátskými myšlenkami. Probíhala dlouhá debata, než jsme se domluvili, že to bude náš pirátský kandidát.

Aby posluchači věděli, není to herec Jan Přeučil, je to novinář.

Je to šéfredaktor 21. století Pavel Přeučil.

Ještě jestli můžu chvilku odskočit, to je strašně paradoxní, ta volba senátorů, že on kandiduje na Praze 11, takže jeho vlastně volí Praha 11, a ta kampaň bude cílená tam. Je to pak ale senátor, který funguje vlastně na celorepublikové úrovni, takže tam je taková, nechci říci schizofrenie, ale je tam rozdíl v tom, co on přináší všem, ale třeba Praha 11 to chápe, že on bude řešit problémy Prahy 11. Ty volby budou teď velmi složité, protože třeba lidi žijící v Praze budou volit třikrát. To je takové nepříjemné.

Ale jinak on má téma, které si myslím, že je také hodně důležité. Teď jsme nedávno řešili v Politickém spektru programové prohlášení vlády a to tam zcela chybí. On i my jako Piráti podporujeme vzdělání, akademickou sféru, hovoříme o projektech Open Source na školách a podobně. On přichází s další myšlenkou, která bude jeho prvním úkolem, pokud by tedy uspěl. (On tam kandiduje proti panu Bátorovi, mimo jiné).

Vzrůstá enormně počet nezaměstnaných absolventů a stát má politiku, jak zvýšit počet absolventů vysokých škol s bakalářským titulem, diversifikaci vysokých škol a přesné stanovení potřebných oborů a oborů, které budou studijní. Stát chce ještě navíc zavést školné na těchto vysokých školách, takže ten člověk si zaplatí svoje studium a stát nemá žádnou koncepci, co potom tomu člověku nabídne. Tady se hovoří o nějakých padesáti tisících absolventů, co nebude mít práci. A to je téma, kterým se Pavel Přeučil nyní zabývá. Připravuje se na to a bylo by to jeho první téma, které by jako senátor řešil.

Dobře, zkuste mi odpovědět na velmi jednoduchou a triviální otázku. Dobře, padesát tisíc nezaměstnaných vysokoškoláků. Co s nimi, jaký je recept? Snížit ty kvóty, zvýšit práh přístupu na vysoké školy? Jeden z názorů, který kritizuje tento stav, o kterém Vy mluvíte, je ten, že to je jakási z Bruselu přejatá filosofie, že šedesát procent populace má mít minimálně bakalářský stupeň vzdělání, což je dramatické číslo, na které asi ta populace skutečně fyzicky nedosáhne, a pak to vyvolává pochopitelně mechanické nebo formální důsledky. Co s těmi lidmi? Zvýšíme ten práh, nebo jim budeme dávat veřejné zakázky, nebo jaký máte na to recept?

Tady existuje několik cest. Rozhodně ten, který jste říkal, řekl jste filosofie Bruselu, není směrodatný. „Vy od příštího roku musíte mít takovýto počet lidí s bakalářským titulem a takovýhle počet lidí s magisterským.“

Vláda se o nějaké reformy pokusila, nicméně na tom byla bita opět pouze Akademie věd... loňský rok a zde bylo velké hnutí právě za Akademii věd „Zachraňte českou vědu“ (Věda žije). Já bych udal jako příklad třeba pražské ČVUT, kde funguje projekt, kdy studenti a budoucí absolventi už v  laboratořích, což jsou za velmi levný peníz pronajaté prostory, rozjíždějí vlastní a velmi schopné projekty. Například to byl projekt ovládání počítače pro postižené lidi, my jsme tomu říkali motorkářský projekt, z něhož se teď stala dokonce i na evropské úrovni úspěšná firma.

Skutečně spíše se zaměřit na kooperaci třeba i průmyslu a uplatnění v praxi. Cesta rozhodně nevede automatickým zvyšováním počtu vysokoškoláků za cenu toho, že se sníží úroveň vzdělání. Další věc je víc peněz do školství, to by znamenalo existenci programů, aby studenti mohli získávat stipendia. V současné době jsou prospěchová stipendia, která ale nejsou vyplácena, protože školy na to nemají peníze. Člověk se zapojuje do praxe v průběhu studia, což je dobře z jednoho pohledu, ale úroveň studia klesá.

Takže těch věcí může být několik, ale všechny mají za cíl, aby člověk neskončil vysokou školu s tím, že má titul, ale nemá žádnou praxi. Takové programy tu chybí. Je tady třeba vysílání studentů do ciziny, ale to je opět jenom studium jako je třeba Erasmus, jenom odložení řešení.

Řekněte mi, Váš senátní kandidát je z jiné generace než vy, je starší o generaci, jak se dívá na váš programový bod, který se zabývá liberalizací drog, konkrétně marihuany?

Toto jsme s ním také řešili a skutečně legalizace marihuany bude asi ve finále jediným možným řešením, jakým se dá zařídit, že konopí bude moci být používáno jako lék a lidé, kteří se s ním chtějí léčit, si ho budou moci pěstovat. Existuje několik variant, jak toho dosáhnout.

Já to jenom vysvětlím, a potom řeknu co pan Přeučil k tomu říká. Skutečně zde stačí jednoduchá vyhláška ministerstva zdravotnictví, která určí osoby oprávněné pěstovat konopí, protože konopí u nás nesmí pěstovat osoba, která k tomu má oprávnění... Stačila by jednoduchá vyhláška. Není potřeba ani změna zákona.

Tato vyhláška by určila, kdo má to oprávnění. Je-li to tedy pacient, nebo pacient může delegovat na nějakou soukromou osobu, či občanské sdružení a podobně. To tady zcela chybí, a pokud by to vzniklo, zase se posuneme o krok dál. Ale ta karta by zase zůstala v ruce ministerstva, komu to udělí, a zase by mohlo selektovat, ať by to byly firmy, které přicházejí s nějakým Sativexem, s věcmi, které mají náklady na léčbu desetinásobně větší než  domácí výroba, pěstování a podobně.

Takže on podporuje tento model, skutečně dekriminalizaci pro léčebné účely. To může vést až k úplné legalizaci a pravděpodobně ten vývoj takto půjde do budoucna, a my doufáme, že to takto bude pokračovat. Nicméně on podporuje tento model, rozumí mu, je seznámen třeba s naší podporou Konopí je lék a Konopné apatyky Dušana Dvořáka.

Jasně, já jsem o tom konopí nemluvil náhodou. Já jsem se tady před několika týdny bavil s profesorem Bednářem, který kandiduje za stranu Svobodných občanů. Ta se vymezuje konzervativně, a to i v názoru na případnou liberalizaci postoje vůči drogám, vůči návykovým látkám, a já jsem mu položil otázku, kterou bych teď chtěl položit Vám. Jak to tedy máte v těch jednotlivých komunálních koalicích, kdy třeba Svobodní na jedné straně, jako nositel konzervativního názoru, a vy jako nositel liberálního názoru, v této věci, v tomto tématu, jste na jedné koaliční kandidátce někde v komunálním prostředí, někde na jedné radnici, jdete společně. Tak jak si řešíte tuto programovou věc?

V Českých Budějovicích Svobodní a Piráti nebudou nikdy hlasovat o tom, jestli zde bude radar. Také pravděpodobně nebudou ani nikdy rozhodovat na komunální úrovni, zda dekriminalizace konopí nebo ne. Už jenom v tom, co my hlásáme... Někdo hovoří o legalizaci drog, ale tu nemáme v programu ani my. A tam zase, pokud se někdo ozve pro konopí, což je mediálně zajímavé téma, budeme mu říkat léčebné konopí, tak je to samozřejmě generalizováno až do nějaké úrovně legalizace, kterou rozhodně nepodporujeme ani my. Legalizaci návykových látek či něco takového. Takže rozpor tady vůbec nenastává.

A pak, jak jsem řekl, je to komunální politika. Skutečně ta koalice předložila program, který byl akceptovatelný jak pro Piráty, tak pro Svobodné, a je vidět, že ten program nebo respektive řešení komunální politiky, jsou o tři úrovně níže. Podobně bychom si mohli najít jiná témata, která vůbec neprosakují do komunální politiky, kde se volí lidi s konkrétním programem. A na úrovni celostátní politiky můžeme jít do velmi ostrého střetu v řadě dalších jiných postojů.

Já Vám jedno z těch dalších témat nabídnu hned a to je téma iniciativy D.O.S.T., která se zabývá, řekněme z ortodoxně katolických pozic, ochranou lidského života, boje proti potratům a podobným záležitostem a jedním z velmi viditelných slyšitelných signatářů téhle iniciativy je paní Bobošíková, která vede stranu Suverenita, která je také v určitých okrscích vaším koaličním partnerem, kdežto vy jste dokonce pociťovali potřebu vydat tiskové sdělení, že se distancujete od téhle iniciativy, nemáte s tím nic společného a rozhodně nic takového nepodporujete. Takže co s tím?

Je to opět podobná věc a můžeme mluvit velmi konkrétně, jedná se o koalici na Praze 4, které já jsem členem. Opět tam platí, co jsem řekl.  Následně ze strany té koalice šlo vyjádření, že politické manifesty podepisují lidé, to nepodepisuje strana. A Suverenita má za mediální tvář paní Bobošíkovou, která může často vystupovat v médiích... Například tato koalice Prahy 4 se dostala do zájmu celorepublikových medií. „Suverenita spolupracuje s Piráty.“ „Jsou to koaliční partneři.“ Ale už se tam nedostalo to, že koalice se týká Prahy 4 a že z těch kandidátů za Suverenitu DOST nikdo nepodepsal. Já si troufám říci, že většina z těch kandidátů ani nejsou členy Suverenity a následně se k tomu vyjádřili.

Skutečně my se nemusíme shodnout na některých názorech. Jak jsem řekl, ta koalice je o tři patra politiky níž. Koalice na Praze 4 vydala prohlášení, jaký je postoj kandidátů ke všem dalším úrovním i k té celorepublikové, protože podobně by se mohla ozvat jakákoliv jiná koalice: „Piráti vlastně chtějí autorům ukrást práva, a proto jsou to zloději.“ Já jsem tam v koalici s KDU-ČSL, která teď čelí velkým korupčním kauzám v armádním sektoru a podobně by se mohli ozvat oni k Pirátům, nebo my k nim.

Tam jsou lidé, se kterými se setkáváme. Vedeme kontaktní kampaň na Praze 4. Jednak koaliční partneři nejsou signatáři, jednak to nemá souvislost s vysokou politikou. Jsou to politická gesta, z mého pohledu populistická. Protože na jednu stranu třeba demonstrují za práva Vietnamců v Libni a na druhou stranu podepisují dokument, který je evidentně vyhraněn vůči tržišti SAPA, takže je tam veliký rozdíl mezi komunální a celorepublikovou politikou.

Dobrá, dobrá... Vy jste si vydobyli renomé, jak jsem na začátku řekl, a v podstatě jsme se tomu elegantně vyhnuli, protože o tom bylo nejvíce řečí na jaře... Před jarními volbami jste se profilovali jako strana, která bojuje za určité liberální pojetí autorského zákona a tak dále, nechme to v tuto chvíli stranou, to je taky téma nadkomunální nebo takové to globálnější téma. Co si představujete jako strana, která s výjimkou, možná tedy pana Přeučila a několika dalších výjimek, sdružuje sympatizanty z Vaší generace, z třicátnické, nebo mezi dvaceti třiceti lety, lidi z jiné technologické generace, jiné názorové generace, estetické, životastylové nebo tohoto typu. Co chcete přinést do komunální politiky? To je přece, jak se někdy vulgárně říká politika o chodnících, veřejném osvětlení, o kanalizaci...

To není úplně pravda. Samozřejmě informační gramotnost, nebo respektive IT negramotnost magistrátu a radnic (buďto je tedy skutečná, což je špatně, a nebo je předstíraná, což je ještě hůře). Témata transparence, třeba naše hlavní téma v komunálu není novelizace zákona o kopírovacím monopolu, ale je to skutečně transparence veřejných zakázek. Je to zveřejňování smluv na Internetu. Je to vůbec pojetí informační politiky jednotlivých radnic. Ať je to od začátku špatně navržený projekt Praha bezdrát, respektive Praha 4 bezdrát, nebo je to projekt Open Card. Skutečně, a třeba i případ..., teď si ale nevybavím z hlavy, zavedení zveřejňování zakázek na Internetu přineslo a teď já nevím který to je okres (pozn. red. Semily), ale myslím že je to pan starosta z TOP09, tak ušetřil během minulého roku 15% na státních zakázkách. Takže přinášíme tyto pohledy.

Takže to je koneckonců taky globální téma, takže uvidíme, jestli se vám podaří ho prosadit v komunální politice. Tím dnešní hovory o politice končím a děkuji svému hostu Ivanu Bartošovi.

Já Vám také děkuji za pozvání.


  Sdílet na Facebooku Tweet

Autor: red

Zobrazit diskusi
Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.