Strana

Dáme svobodu rozhodování pacientům i zdravotníkům

10. 07. 2017 | 2 komentářů

Do letošních voleb vyrazili Piráti s několika zásadami:

  1. Kontrola moci a mocných.
  2. Zjednodušení státu pomocí technologií.
  3. Ochrana občanů před šikanou.
  4. Ochrana svobody.
Jaká konkrétní opatření si pod nimi ale představit v sektoru veřejných služeb, jakým je například oblast zdravotnictví?

zdravotnictví logo

Kontrola moci a mocných

Ve zdravotnictví se tento rok utratí 277 miliard korun z veřejného zdravotního pojištění a jde tak o typický příklad oblasti, kde je nezbytná veřejná kontrola pomocí zvýšení transparence a zavádění účelných prvků přímé demokracie.

  • Chceme zavést zcela novou formu samosprávných zdravotních pojišťoven, které budou mít přímo volené správní a dozorčí rady svými pojištěnci, které pak jmenují ředitelem zkušeného odborníka.

Aktuálně jsou totiž zdravotní pojišťovny řízeny úředníky, kteří nemají žádnou skutečnou odpovědnost a nemají ani žádný důvod vycházet svým pojištěncům vstříc a jsou často obětí korupčních tlaků a politického trafikanství. Nejde přitom jen o peníze, ale také o kontrolu nad velkým množstvím citlivých osobních údajů, které o svých pojištěncích shromažďují. Tyto instituce proto musí být svým pojištěncům co nejblíže a pojištěnci musí být ti, kdo budou rozhodovat o tom, jak se utratí peníze z jejich daní určené na péči o jejich zdraví.

Příkladem netransparence ve zdravotním pojištění je dosavadní způsob stanovování úhrad zdravotnických prostředků (tedy pomůcek a přístrojů), kde situace došla už tak daleko, že Ústavní soud v červnu 2017 zrušil příslušnou část zákona o zdravotní pojištění s odkladem účinnosti na konec roku 2018. Proces stanovení úhrad zdravotnických prostředků totiž nyní nemá prakticky žádná pravidla a není přezkoumatelný. Jde o dlouhodobý problém a v jeho řešení selhalo několik ministrů v řadě. Opakuje se tak situace z roku 2007, kdy Ústavní soud zasáhl obdobným způsobem do netransparentního procesu stanovování cen a úhrad léčiv a díky takto vynucené úpravě máme nyní u nás jedny z nejnižších cen léků v EU.

  • Chceme ukončit praxi zpětných bonusů. Nemocnice oficiálně odebírá od farmaceutických firem zboží za vyšší cenu, ale pak dostane vrácenou část ceny. Důvodem je mimo jiné to, že pak mohou pojišťovně vykázat daný lék či materiál za vyšší cenu, než kolik je reálně stál. Jedná se tedy v podstatě o pojišťovací podvod.

Nemocnice se obvykle omezují na konstatování „dělají to tak všichni“ a politici poukazují na to, že zpětný bonus si neodnášejí manažeři domů v kapse, ale nemocnice jej použije na dotování ztrátových oblastí. Namísto desetiletí ignorování problému by ale logickým krokem mělo být narovnání cenotvorby pojišťovny pro vykazované materiály a práce tak, aby nebylo nutné v nemocnicích z podvodů na jednom oddělení dotovat druhé oddělení.

Zjednodušení státu pomocí technologií

  • Je nutné, aby se stát legislativně srovnal s technologickým pokrokem namísto toho, aby jej odmítal. Stávající politická reprezentace není zjevně schopná využít potenciál moderních informačních technologií pro rozvoj a zkvalitnění služeb. Hlavním motorem inovací totiž nemůže být státní investice do megaprojektů realizovaných firmami spřátelených kmotrů. Nutná je primárně taková změna legislativy, která umožní liberalizaci prostředí a legální využití moderních řešení v běžné praxi.

Namísto nesmyslných zákazů po vzoru kauz Uber a AirBnB je nutné prostě akceptovat fakt, že došlo k technologickému pokroku a legislativně se s touto situací vypořádat. Ve zdravotnictví je to vidět například na zákonném zákazu doručování léčiv na předpis kurýrním způsobem. Lékárník je tak dnes díky lobby vlastníků lékáren asi jedinou profesí, jejíž služby si nemůžete objednat elektronicky až domů, ale musíte si za nimi dojít nebo poslat příbuzného. Přitom možnost kurýrního doručování léčiv na předpis by umožnila vznik srovnávačů doplatků typu heuréka.cz a zboží.cz, čímž by pacient získal snadný přehled o doplatcích bez obíhání lékáren. Kromě toho by se omezil i problém nedostupnosti lékárenské péče v odlehlých regionech.

  • Z pohodlí domova by měli být lidé schopni nalézt na internetu ověřené údaje o kvalitě služeb poskytovaných každou nemocnicí i ambulancí. Indikátory kvality vypočítané z tvrdých dat zdravotních pojišťoven by tak doplnily dnes běžně dostupná uživatelská hodnocení. Smysluplná elektronizace by pomohla i zdravotníkům, kdyby měli se souhlasem pacienta přístup k jeho zdravotnické dokumentaci.

Informační technologie najdou uplatnění i při realizaci voleb zástupců pojištěnců do správních a dozorčích rad zdravotních pojišťoven. Podle zákona by si totiž pojištěnci již od roku 1992 měli volit své zástupce ve všech zdravotních pojišťovnách kromě VZP. Vyhláška jim však toto právo v rozporu se zákonem vzala, mimo jiné s odkazem na tehdejší obtížnou realizovatelnost takovýchto voleb. V dnešní době si však lze snadno představit možnost využití CzechPointu a nebo elektronických voleb pro tento účel.

Ochrana občanů před šikanou

  • Účelné využití technologií namísto šikany a slídění. Ve zdravotnictví například vznikl obří státní Národní registr hrazených zdravotních služeb, který shromažďuje citlivé osobní údaje o prakticky každém kontaktu každého pacienta se zdravotnictvím pod záminkou statistického zpracování údajů. Je však zjevné, že pro statistiku není potřeba shromažďovat rodná čísla ani žádné jiné osobní údaje. Vzniklo tak zcela zbytečně další datové silo, ve kterém si mohou úředníci číst v údajích o zdravotním stavu svých sousedů a které vytváří riziko obřího úniku takto citlivých dat.
  • Vraťme lidem možnost připlatit si rozdíl mezi hrazenou cenou a nadstandardem. Část politiků se dokonce tváří, že tento zákaz doplácení za nadstandard má údajně někoho chránit, ale přitom tento zákaz se v praxi běžně obchází různými „dary“ či přímo úplatky. U zubaře si také běžně lidé připlácejí za bílou plombu, kdy si nedoplácí jen ten rozdíl mezi amalgámovou a bílou plombou, ale platí si celý výkon z vlastní kapsy. Kdyby přitom dopláceli jen ten rozdíl, bylo by to pro pacienta samozřejmě levnější. Nemožnost si legálně připlatit tak zhoršuje dostupnost péče pro většinu obyvatel. V ostatních oblastech života je přitom zcela běžné, že si za nadstandard připlácíme a užitek z toho zprostředkovaně mají všichni. Jen díky tomu, že si bohatší mohou dobrovolně připlatit za větší display mobilu nebo auto na elektřinu, se totiž za pár let tyto technologické novinky dostanou do standardu dostupného pro všechny. Do nových technologií ve zdravotnictví se často vkládají velké naděje, ale přitom s nimi není dlouhodobá zkušenost.

Plíživým způsobem dnes dochází k často velmi spornému rozšiřování možných indikací předražených léčiv. Díky nejasným podmínkám pro vstup těchto technologií do úhradového standardu veřejného zdravotního pojištění je pak zásadním způsobem ohrožena finanční stabilita našich zdravotních pojišťoven.

  • Pirátská cesta spočívá ve zkrácení ochranné doby patentů na léčiva, stanovení jasných pravidel pro tvorbu úhradového standardu a možnosti příplatku či připojištění na nadstandard. Dále je potřeba podpořit veřejný výzkum těchto technologií, protože například léčivo pro léčbu hemofilie, které dlouhodobě vede v každoročním žebříčku nejdražších pacientů VZP, je staré 30 let.
  • Systémově sjednotíme sociální a zdravotní péči. Řehtání úředního šimla provází i ty z nás, kteří se snaží těžce nemocným členům své rodiny zajistit nějaké sociální služby, protože sociální a zdravotní péče u nás není nijak provázaná. Pacient tak může ležet buď v zařízení poskytujícím pobytové sociální služby anebo ve zdravotnickém zařízení LDN, kde běžný občan není schopen rozlišit rozdíl. Obě instituce mají však úplně jinak řešeny úhrady a limity pobytu a celý systém působí z hlediska pacienta jako jeden velký chaos. Snahy o systémové řešení přitom už několikrát narazily na neschopnost ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí se dohodnout z důvodu zažitého resortismu.
  • Zavedem praxi absolventů v okresních nemocnicích s nedostatkem personálu. Šikana státu dopadá i na zdravotníky a to jednak v rovině přebujelé administrativy, ale také v postgraduálním vzdělávání. Namísto možnosti praxe v běžné okresní nemocnici jsou mladí lékaři a lékařky nuceni absolvovat často jen velmi formální školení ve fakultních nemocnicích, za které musí platit nemalé částky. Přitom možnost praxe v okresních nemocnicích by alespoň zčásti mohla vyřešit personální problémy těchto nemocnic a z praktického hlediska by i pro školence byla přínosnější.

Ochrana svobody

Přestože u nás existuje zákonem garantovaná svoboda volby způsobu léčby, zůstává tato svoboda spíše jen teoreticky na papíře. Důvodem je to, že se zdravotní pojišťovny od sebe nijak neodlišují rozsahem hrazených služeb, takže ve spojení se zákazem příplatku za nadstandard vlastně není ani důvod, proč v praxi dávat většině pacientů jakkoliv vybrat.  Možnost volby tak zůstává rezervována jen pro nejbohatší oligarchy, kteří si mohou dovolit existovat úplně mimo systém zdravotního pojištění a platit za zdravotní služby přímo hotově.

  • Pacient je tím, kdo má rozhodovat o způsobu léčby. Je nutné si uvědomit, že v souladu s mezinárodní Úmluvou o lidských právech a biomedicíně je u nás pouze pacient tím, kdo určuje jaké léčebné a diagnostické výkony na něm mohou být prováděny. Logicky by tedy měl mít pacient také možnost určit, jaké výkony budou hrazeny z jeho veřejného zdravotního pojištění, které je u nás financováno formou daní. Zcela mylná je oproti tomu představa, že určení rozsahu hrazených služeb má být odbornou disciplínou.

Stačí se jen zamyslet nad tím, jak by asi mělo být odborně určeno, zdali má být hrazena účinnější metoda s více nežádoucími účinky nebo méně účinná metoda s méně nežádoucími účinky. Vzhledem k tomu, že o přípustnosti nežádoucích účinků rozhoduje vždy jedině pacient, tak je zjevné, že toto rozhodnutí musí být vyhrazeno pacientovi, který se samozřejmě může při rozhodování řídit odborným doporučením.

  • Pro reálné uplatnění svobody rozhodování ve zdravotnictví navrhujeme systém samosprávných zdravotních pojišťoven. Pojišťovny řízené svými pojištěnci se budou moci dle vůle svých pojištěnců odlišit rozsahem hrazených služeb, mírou spoluúčasti, fixním příplatkem k pojistnému nebo rozsahem sítě smluvních poskytovatelů. Bude tedy možné, aby ve vybraných zdravotních pojišťovnách byly hrazeny také alternativní metody, aniž by se to jakkoliv dotklo zbytku populace, který o ně nemá zájem. Podmínkou bude zachování vyrovnaného ročního rozpočtu pojišťovny.

Stejně zásadní jako svoboda rozhodování je pro Piráty také svobodná možnost se nerozhodnout a proto počítáme se zachováním VZP coby garanta ústavního práva na bezplatnou péči. VZP bude řízena stávajícím způsobem, a její úhradový standard bude tedy představovat celospolečensky mainstreamové řešení, od kterého se budou moci samosprávné pojišťovny odlišit. Pokud by například došlo k tomu, že bude u VZP na základě většinového konsenzu uzákoněn příspěvek 60 Kč za den na stravu při hospitalizaci, tak samosprávné pojišťovny mohou stanovit tento příspěvek vyšší ale také nižší až nulový za předpokladu, že udrží své hospodaření vyrovnané.

Předpokladem realizace takto pojaté svobody rozhodování ve zdravotnictví je zachování stávajícího mechanismu úplného přerozdělení pojistného, kdy vybraná zdravotní daň je mezi pojišťovnami převáděna tak, že na staré a nemocné dostane pojišťovna více peněz než na mladé a zdravé. Pojišťovna soustředící se na mladé a zdravé pojištěnce s vysokým platem a tedy i vysokým odvodem na zdravotní pojištění, je tak i v dnešní době především velmi chudou pojišťovnou. Solidarita je tedy už nyní zajištěna tím, že na každého stejně nemocného vynaloží stát stejně peněz prostřednictvím jeho zdravotní pojišťovny. Situace, kdy každý má povinnost se smířit s mainstreamovým řešením svých zdravotních potřeb a problémů bez ohledu na svou individualitu, není solidaritou, ale falešným pokrytectvím. Toto nesmyslné pravidlo je navíc v praxi nejrůznějšími způsoby obcházeno.

  • Svoboda volby pro zdravotníky - přesčasy nebo vyšší platy. Svoboda by měla být zvýšena i pro zdravotníky a to zejména v jejich úlevě od přesčasů při odpovídajícím platovém ohodnocení i po jejich odmítnutí. Každý zdravotník by tak měl mít možnost se svobodně rozhodnout, zdali bude pracovat přesčas za vyšší plat, anebo stráví svůj čas s rodinou či přáteli.

 

Autor:

MUDr. Zdeněk Hřib

Garant programového bodu zdravotnictví.

Kontakt:

zdenek.hrib@pirati.cz

Autor: Zdeněk Hřib

Štítky: #Programoví garanti vysvětlují #Volební program 2017 #Zdeněk Hřib #Zdravotnictví

Komentáře k článku

Zdeněk Hřib 22.09.2017 23:54

nucené práce absolventů nechystáme. chceme se řídit návrhy spolku Mladí lékaři.

je tedy nutné zvýšit financování vzdělávání od státu a část část finanční subvence adresně přidelit na mzdu/plat školitele a školence. není možné aby si tím nemocnice sanovala prádelnu. pak je nutné upravit požadavky školících programů na realistické a přejít z časových kritérií na počty výkonů. k tomu je nutné pravidelná kontrola s případnou sankcí vrácení peněz pro nemocnici.

Veronika Helešicová 13.08.2017 22:11

Zavedem praxi absolventů v okresních nemocnicích s nedostatkem personálu -

Tak tohle si nedovedu moc reálně představit. To znamená, že budou lékaři makat v různých okreskách, kde je opět nebude nikdo nic učit? Z vlastní praxe vím, že je jedno jestli je to okreska, kraj nebo fakultka. záleží na doktorech, kteří chtějí učit, předávat a poradí. někdy taky mladšího pošlou někam.

V Holandsku se třeba akreditace k postgraduální výuce udělují na základě anonymního hodnocení lékařů v postgraduálním vzdělávání. Pokud je hodnocení špatné, odebere se jak akreditace, tak i finanční částka. Takže se nemocnice snaží své lékaře učit. No ale i lékař školitel by měl být odměněn, že učí, je na telefonu, aby poradil.

Doktory a sestry samozřejmě pálí platy, ale to, že v nemocnicích často nemají školitele, nemají se koho zeptat a výuka té praktické stránky medicíny, která je často sakra jiná než v knize.
Proto možná finance spojené s akreditací k vzdělávání můžou přinést v tomto změnu.
Díky

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.