Strana

Lídr zlínských Pirátů Maiello: Okamura je největší protivník

03. 04. 2017 | 1 komentářů

Pirátským lídrem ve Zlínském kraji se pro nadcházející parlamentní volby stal Giuseppe Maiello, původem Ital z Neapole. Vysokoškolský docent nedávno schytal kritiku například za údajné vystupovaní po boku aktivisty Martina Konvičky či kontroverzního poslance Tomia Okamury. "Kdybych věděl, že tam bude, možná bych i pískal. Nebo bych nepřišel vůbec," říká o diskutované demonstraci Maiello, který v aktuálním rozhovoru vzpomíná i na první roky u nás, přátelství s Bohumilem Hrabalem či otevřenou kritiku České televize...

Giuseppe_Maiello_gouch

Kdo je vlastně Giuseppe Maiello? Jak byste se představil někomu, kdo o vás chce během minuty vědět to nejdůležitější?

Narodil jsem se v Neapoli, v červnu mi bude 55 let a jsem docent na vysoké škole. Píšu, bádám a hlavně přednáším o sociální a kulturní antropologii, sociologii marketingových komunikací, politologii a dalších podobných tématech v Praze, Olomouci, Vsetíně a ve Zlíně. Jsem otcem tří děti a trvalý pobyt mám v ČR (tehdy ČSR) od roku 1992.

Proč bylo cílem zrovna Česko?

Dovedlo mě sem poprvé v roce 1983 právě studium, jelikož jsem byl ve svém oboru politologie východní Evropy povinen vytvořit výzkumnou práci alespoň v jednom slovanském jazyce. Zkusil jsem ruštinu, ale ta mě nudila. Nakonec jsem potkal jednoho českého profesora, emigranta, který se mě ujal, a já jsem se pustil do zkoumání Svatováclavské legendy a vzniku Českého státu. A protože nutné materiály byly pouze tady, začal jsem nepravidelně dojíždět do Prahy.

Jak vypadala vaše první politická angažovanost?

Ta minulost sahá do roku 1978, kdy jsem vyrazil společně s tátou za strýcem do Ruska na moskevskou ambasádu, kde tehdy pracoval. Jako řadový mladý Ital jsem se přikláněl k levici, i když nad tím v šestnácti letech opravdu moc nepřemýšlíte. A po několika dnech v Rusku jsem prozřel, že jsem teda sice levičák, ale bolševik rozhodně nikdy nebudu. Nakonec jsem se pohyboval na hraně tzv. kritické nové levice a měl jsem doma sympatie k tzv. autonomii, o které jsem pak začal psát i vědecké články.

Jak to pokračovalo u nás?

První roky v ČSSR jsem se o politiku vůbec nezajímal. Myslel jsem hlavně na práci a studium zdejších dějin. Samozřejmě jsem jako mnoho dalších nadával na politiku v hospodě, ale to nebylo žádné hrdinství. Chodívali jsme na pivo s pracovníky Archeologického ústavu Akademie věd. U Zlatého Tygra v Praze mě pravidelně zval ke stolu Bohumil Hrabal, který mi věnoval i několik svých podepsaných knih. Po jeho smrti jsem se tam potkával s profesorem Františkem Dvořákem, který už ale teď také není mezi námi. Do politiky jsem se pustil až v roce 2005, kdy mě moje žena, která věděla, že jsem byl v Itálii politicky aktivní, přemluvila, abychom se společně pokusili zabránit stavbě golfového hřiště v Klánovickém lese, tj. v místě, kde bydlíme. Trvalo to roky a tenkrát proti nám stáli třeba Pavel Bém, Petr Gandalovič a Alexandr Vondra, ale podařilo se nám to. Zvítězili jsme a les zůstal. Hledali jsme nějakou zvučnější podporu a důležitým partnerem pro ten boj byla tehdy Strana zelených, do které jsem vstoupil. Mocenské boje uvnitř strany mě ale postupně odrazovaly a po předání strany do rukou Ondřeje Lišky, kterého jsem považoval za neschopného, jsem odešel. Za Piráty jsem kandidoval do pražského magistrátu v roce 2014 jako člen Liberálně ekologické strany. Jsou mi svou méně agresivní touhou po moci a postech rozhodně sympatičtější než mnozí členové Strany zelených, mezi kterými mám ale i tak přátele a vím, že mnozí z nich jsou hodní a správní lidé.

Byl jste v Praze i u převratu?

Nebyl. V Česku jsem se vyskytoval vždy jen několik měsíců v roce a během podzimu 1989 jsem cestoval po Západě. Zprávy o událostech mě ale pochopitelně neminuly a rád jsem se pak do „nové“ Prahy vrátil. Byla to změna. Po revoluci v mém životě každopádně nastalo důležité období, kdy jsem tlumočil pro české velvyslanectví. A to zrovna v době, kdy ČR vstupovala do NATO a já jsem tak získal cenné zkušenosti z politiky a diplomacie. K tomu jsem se dostal díky prověrkám z české i italské strany a taky díky štěstí. De facto jsem se před revolucí nijak neangažoval, i když ve Vídni, kde jsem také studoval, jsem se znal s disidenty a chartisty.

Takže tehdejší politická situace v ČSSR nebyla argumentem pro vaše stěhování sem?

Ale já jsem se tenkrát nestěhoval. Dojížděl jsem za studijními pobyty. Během nich jsem se v Praze jako mladý cizinec společně s ostatními obával kontrol každého mého kroku a nemohl jsem si dovolit například přivézt zahraniční literaturu, což mě omezovalo. Navíc bylo jasné, že jsou mezi námi nastrčení špiclové, takže i když jsme měli své výhrady proti systému, nedovolili jsme si jej kritizovat veřejně. Nemohli jsme si být jistí, s kým opravdu mluvíme. Ten strach byl oprávněný, protože několik spolužáků opravdu naletělo, ale já jsem měl štěstí a byl jsem opatrný. I když jsem občas neměl daleko k výbuchu vzteku, třeba když jednou Československá televize prezentovala západní pankáče jako nacisty, což byl pochopitelně nesmysl.

U toho se zastavme. Právě ostrá kritika médií je věc, kterou proti vám nedávno mnozí vytáhli. Hodně probírané je například video z demonstrace před Českou televizí…

To vím. A taky, že jsem řekl, že žádná televize nemůže ukazovat pravdu. Na té demonstraci zaznělo, že by měla být ČT stejně objektivní jako třeba BBC. S tím já ale nesouhlasím. Podle mě není technicky možné, aby kterákoliv televize zobrazovala absolutní realitu. Stačí jinak namířit kameru na obličej, rozdílně natočit dav lidí, uzpůsobit střihy záběrů, použít citově zabarvené titulky a další a další úmyslné či neúmyslné praktiky a pravda hned vypadá jinak. Televize tak podle mě opravdu nemůže zobrazit jasnou pravdu, nemá k tomu potřebné technické možnosti. Štáb by musel mít třeba 50 kamer a záběry nechat nesestříhané. Až mi někdo televizi s takovými možnostmi ukáže, vezmu svá slova zpět.

Kritika vašeho veřejného vystupování se kromě obsahu týká například i spojení s kontroverzními osobami jako Tomio Okamura či Martin Konvička. Vystupoval jste údajně po jejich boku…

Ten pojem „po boku“ bohužel není přesný a vyvolává zbytečné emoce. Jako obyvatel Prahy, ve které jsou demonstrace téměř každý druhý den, jsem se na některé z nich chodil dívat a díky mé práci a mému vzdělání jsem dostal pozvání, abych na několika vystoupil jako odborný řečník. S pirátskou vlajkou jsem byl třeba na demonstraci proti společnosti Monsanto. A určitě to nebyla první ani poslední kontroverzní akce. Byl jsem se podívat i na Prague Pride. Když jsem se ale nedávno dočetl, že jsem vystoupil po boku Tomia Okamury, dost jsem se zarazil. Kdo zná moje politické názory, tak ví, že je to naprostý nesmysl. Považuji ho osobně za největšího politického protivníka a jsem striktně proti nacionalismu a xenofobii, které prezentuje. A to i z toho prostého důvodu, že jsem cizinec. Nerozumím tomu, jak se může on takto prezentovat, když má také kořeny v cizině. Po přečtení té kritiky a zjištění, že k tak absurdnímu spojení opravdu mohlo dojít, jsem nicméně kontaktoval iniciátora demonstrace, na které jsme se měli „po boku“ s panem Okamurou setkat. Organizátor Zdeněk Kratochvíl mi sdělil, že po oficiální části s projevy odborných řečníků, kdy jsem už na místě nebyl, se o slovo přihlásili i někteří poslanci včetně Tomia Okamury. Z reportáží a článků pak mohl někdo nabýt dojmu, že Maiello mluvil na pódiu po boku Okamury, ale je to hloupost. Kdybych věděl, že tam bude, možná bych i pískal. Nebo bych nepřišel vůbec. Nakonec se mi vše podařilo vysvětlit i novináři, který tuto kritiku nedávno napsal, a i on pochopil, že to nebylo dobře formulováno.

Podobné to bylo s Konvičkou?

Ano. Akce se sice věnovala primárně podpoře kandidáta na prezidenta USA Donalda Trumpa, nicméně já jsem vystoupil jako podporovatel Bernieho Sanderse, jelikož je mi velmi blízký díky jeho sociálnímu myšlení. Vidím v něm trochu svou maminku, která se snažila, ač členka nikterak bohaté rodiny, vždy řešit všechny problémy světa. V ten moment na té demonstraci byla vlastně společným nepřítelem Hillary Clintonová, a proto jsem pozvání na tuto akci přijal. Věděl jsem, že jsou organizátoři akce příznivci Trumpa a já jsem přišel přispět jen svou zpracovanou anketou. Martina Konvičku a jeho aktivity jsem v ten moment neznal, přehled o radikální pravici jsem neměl. Dokonce jsem až následně zjistil, jak vypadá. A že dokonce spolupracoval s Okamurou...

Je Tomio Okamura a jeho otisk, který ve Zlínském kraji zanechal, jedním z důvodů, proč jste se rozhodl kandidovat za Piráty právě tady?

Musím říct, že mě mrzí, že jej lidé ze Zlínského kraje pustili do senátu a následně do parlamentu. Chtěl bych svou zdejší kandidaturou trochu smazat to špatné světlo, které na kraj kvůli němu padá. Věřím, že jsme s Piráty schopni dokázat, že existuje i jiná varianta útoku na zavedené politické strany, než volba takového člověka. On navíc často mluví o přímé demokracii, ale není ji schopný aplikovat ani sám na sobě. U Pirátů funguje naprosto běžně a transparentně. Ale hlavní důvod to není. Působím ve Zlíně a ve Vsetíně na školách, přičemž moc rád vzpomínám na Univerzitu třetího věku na UTB, kde jsem poznal mnoho inteligentních a aktivních seniorů. A když občas pro povzbuzení studia přinesli „svobodně“ vypálenou slivovici, pochopitelně to můj vztah s regionem jen posílilo. Současně jsem nadšený z toho, kolik pracovitých a odhodlaných Pirátů tady je a postupně přibývá. I proto jsem se odhodlal ke kandidatuře tady a je mi ctí, že mě kolegové svým hlasováním do čela kandidátky pasovali.

Jaké teda dáváte šance Pirátům v parlamentních volbách? V kraji i celoplošně…

Vkládám naděje do toho, že pro lidi ve Zlínském kraji budou Piráti správnou volbou, která dokáže posílit zdejší vazbu mezi tradicemi a modernitou. Budeme se snažit získat nerozhodnuté voliče, naštvané nevoliče, ale pochopitelně musíme oslovit i voliče ostatních stran. O SPD jsem už mluvil a další naši šanci vidím v tom, že dle mého KDU-ČSL svým celoplošným spojením se STAN trochu pohrdá zdejší silou lidovců. Možná budeme další přijatelnou variantou pro jejich voliče, kterým se tento krok nelíbí. Celkově doufám v to, že lidé pochopí, jak otevřeně, transparentně a nebojácně Piráti pracují.

Dokážete si sám sebe a další kolegy Piráty opravdu představit v parlamentu?

Myslím, že Piráti v parlamentu mohou udělat velmi dobrou práci. Já mám již zkušenosti ze zastupitelstva města a z univerzitních senátů. Navíc mi politicky a diplomaticky velmi pomohla již zmíněná funkce na velvyslanectví. Zároveň je ale mezi Piráty mnoho fantastických lidí, kteří už odvádějí v jiných politických funkcích skvělou práci. Pokud by dostali šanci ji dělat i ve sněmovně, určitě by své voliče nezklamali.

Čeho byste se chtěl ve sněmovně chopit, pokud by ta možnost opravdu nastala?

Já bych chtěl jako vysokoškolský učitel určitě zasahovat do resortu školství. Vidím v oblasti vysokých škol velké problémy a chtěl bych přispět k jejich řešení. Vysoké školy například získaly v devadesátých letech finanční autonomii, ale bohužel ne ruku v ruce s autonomií pedagogickou. Někteří kolegové si tak přijdou na krásné peníze, ale mnozí žijí v bídě s výplatami nižšími, než mají učitelé na základních školách. Současně jsem díky svým zkušenostem poradcem Pirátů v otázce obrany, ale pokud bych si mohl vybrat, věnoval bych se raději školství.

Obrana je teď trnem, který si Piráti do vlastní paty nedávno zarazili. Jak na celou kauzu s vystupováním a nevystupováním z NATO nahlížíte?

Ivan Bartoš se v rozhovoru, po kterém se celá ta vlna rozjela, vyjádřil naprosto korektně. Jsme strana, která na základě přímé demokracie v daný moment neumožňovala Ivanovi vydat oficiální stanovisko Pirátů. Jeho odpověď nebyla chybná. Bylo chybou to, že mezinárodní odbor Pirátské strany v době rozhovoru ještě neměl zpracované stanovisko? Možná. Ale připomínám, že teprve týden před rozhovorem Miroslav Kalousek o členství NATO promluvil a najednou to byla nejdůležitější otázka ze všech. Všichni pak měli skákat kolem ní? Stojím tedy za Ivanovým tvrzením, že ta otázka nebyla na pořadu dne. Náš program bude hotový v květnu a stanovisko Pirátů k NATO v něm jistě bude.

Autor: Marek Houser

Štítky: #Giuseppe Maiello #parlament #rozhovor #Zlín #Zlínský kraj

Komentáře k článku

Josef Sátora, josef@satora.cz 04.10.2017 11:03

http://www.piratskelisty.cz/clanek-1690-i-v-uherskem-hradisti-mame-pirata-v-rade

Dobrý den, jsem opozičním zastupitelem v Uherském Hradišti (ČSSD). Pan František Elfmark v minulých komunálních volbách kandidoval za politický subjekt Zdravé Hradiště. Po získání mandátu toto uskupení ihned opustil a stal se nezávislým zastupitelem. Pan František Elfmark není rovným člověkem a pro mrzký peníz se nastaví komukoliv. Díky této charakterové vlastnosti podpořil vznik staronové koalice, v níž je sice pátým kolem u vozu, ale má jistotu měsíčního příjmu. Pan uvolněný radní Elfmark během svého dosavadního působení na radnici v Uherském Hradišti neprosadil zhola nic a v koalici není ani juniorním partnerem, ale pouhým přisluhovačem, který se z obavy o ztrátu svého příjmu bojí koalici opustit. Pan František Elfmark včera kandidoval za Zdravé Hradiště, dnes za Piráty a zítra to bude zase ten, který něco málo pohodí… Je to smutný příběh s absencí páteře!

Facebook Pirátské listy Twitter Pirátské listy Redakce Pirátských listů Česká pirátská strana
Redakce | Kontakt | Piráti | Facebook | Twitter | RSS články | RSS aktuality

Copyleft Pirátské listy. Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské listy je umožněno i bez písemného souhlasu. Všechna práva vyhlazena.